89 bylo na stavbě slavného tohoto chrámu do válek husitských po- kračováno; avšak stavba ta v nynějších rozměrech byla teprve v době Vladislavské ukončena.81) gentibus aut arenam, cementum vel lapides deportantibus aut alium quemcunque pium laborem seu quodcunque subsidium pro predicta ecclesia facientibus.“ O Ja- kubovi Wolgemutovi, na jehož žádost tyto plnomocné odpustky byly povoleny, zachovaly se nám v knize „Transsumpta privilegiorum“ na 1. 12 v archivu kutno- horském dvě zprávy, a to dle listu Hanúška z Písku a konšelů na Horách Kutných d. ve středu před sv. Tomášem apoštolem (18. prosince) 1. 1409 „Hanúšek z Bikánce, Konrádů písařů mince syn, náš spoluměštěnín“ vyznal v plné radě, „kdež všecky věci potvrzení a moc berú, že prodal a vzdal na svém dvoře v Malém Bikánci v čá- slavském kraji 10 kop gr. Jakubovi Wolgemut z Norberku, našemu spoluměštěnínu, za sto kop gr., které od něho vzal,“ a císař Zikmund listem daným v Norimberce ve středu před sv. Jiljím (29. srpna) 1. 1431 vysvědčil, že „Jakub Wolgemut z Hory seděním na koňském trhu, mince písař“ dal švagru svému Hanúškovi Glenclovi i jeho dědicům „všecka svá zboží, kteráž jest měl v Hoře i na zemi, a jmenovitě duom na koňském trhu v městě, a což jest on tu jměl, i to zboží Ratboř se vším jeho příslušenstvím, kteréž na zemi položeno jest, jakož pak listové, kteréž nejpoctivější Kunrát biskup v Vratislavi, náš milý ujec a kníže, na našem místě viděl jest světleji.“ Císař Zikmund vzhlédnuv „na službu prve jmenovaného Hanúška, kterúž jest nám i koruně v Čechách po všecky časy dobrovolně a rád činil,“ dává svolení k tomuto dání, aby „ten Hanúšek i jeho dědicové takových zboží užívali bez všelikých pře- kážek.“ Z listů těch je patrno, že Wolgemut pocházel z Norimberka a stav se písařem mince a měštanem v Hoře velkého jmění tu nabyl; avšak ve válkách husitských asi do Norimberka se uchýlil. Ohledně držení Ratboře srov. též lib. confirm. VII., str. 230 a VIII.—X., str. 35. ") Srov. Braniš, Chrám sv. Barbory str. 57.