Strana 80
80
činil důchod kláštera Sedleckého z fary malínské a kostelů kutnohorských.
Při tom právo patronátní k těmto kaplím a oltářům bylo vyhrazeno zakla-
datelům a jich dědicům, členům to bratrstva, jimž i na obsazování místa
správce kostela vliv ostával. Při tom je pozoruhodno, že většina těch nadání
byla před r. 1403 učiněna, což souviselo patrně s postupem stavby kostela
a se snahou zříditi při něm stálou správu duchovní, tak aby správce kostela
samostatně farní práva mohl při něm vykonávati, maje k ruce kaplany,
mistra školního a žáky na škole t. zv. hořejší se vzdělávající. Jména ně-
kterých členů bratrstva i kněží při novém tomto kostele ustanovených,
jakož i příslušnost k faře pněvické dávají tušiti, že v době krále Václava IV.,
kdy český jazyk všude nabýval větší platnosti, nový kostel měl asi vy-
hovovati též duchovním potřebám obyvatelů české národnosti na Horách
Kutných přebývajících, a litovati jest, že žádné zprávy se nám nezachovaly
o tom, v jakém jazyku dála se kázání v tomto kostele.
Dle zakladací listiny, kterou nadání Perksmydovo 28. července 1396
bylo kostelu svatobarborskému přivtěleno, měl správce nového kostela
býti praesentován ponejprv bratrstvem Těla božího jakožto zakladatelem
kostela a při následujících obsazováních bratrstvem společně s kapitolou
pražskou. Avšak k tomu dlouho nedocházelo, nýbrž farář pněvický Martin
nebo kanovník Rus obstarávali asi správu nového kostela, a když r. 1400
směnil Martin své místo s oltářníkem v kostele svatobarborském Konrádem,
jenž se odtud psal farářem pněvickým a dával se do r. 1403 při oltáři sv.
Jana v kostele sv. P. Barbory zastupovati M. Mikulášem Názem,39) tu správu
farář pněvický asi dále obstarával.
Příčinu toho, že při kostele svatobarborském neustanovován žádný
samostatný správce, sluší asi hledati ve sporu, který brzy po r. 1396 vy-
pukl mezi bratrstvem s jedné strany a opatem kláštera Sedleckého
Janem a farářem malínským Petrem se strany druhé, kterýžto farář po
příkladu některých svých předchůdců a zajisté též k uhájení svých farních
práv v Hoře obvykle se psal farářem hořejšího kostela horského.40) Vy-
stavění a bohaté nadání nového kostela za hradbami městskými, o něž
se členové bratrstva, větším dílem to Horníci a osadníci fary malínské
byli zasadili, budilo při něm obavu, aby z toho nového hořejšího kostela
nestal se hlavní farní kostel horský a aby tudy právům a důchodům jak
faráře malínského, tak i kláštera Sedleckého nestala se újma.41)
39) Srov. pozn. 27 na str. 76.
40) Srov. pozn. 40 na str. 54.
41) Kořínek, Staré paměti str. 330 praví, že farář malínský, „pod jehožto právo
kostelíkové kutenští jakožto filiální patřili,“ myslil, že Horníci stavějíce kostel sv. Bar-
borský „strojí večeři, on pak že k stolu sám zasedne.“ Avšak Horníci měli prý s ním
jakousi nevoli stran pohřbu a nepřáli mu. „Když pak se zdi,“ dokládá, „až k prvním
v kůru římsám vyhnaly, kapličky, jež vůkol velikého oltáře jsou, zaklenuly a v nich
oltářové nákladně stavěli, fundací a kaplani při nich nařizovali a to vše bez nejmenšího
při malínském faráři ohlašování, tu počal — jak Čechové říkají — beran trkati a lev
řváti, farář totižto malínský proti tomu se zasazovati a že se jeho právu kvalt a násilí
I
II
III
IV
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142