Strana 43
43
nemocných a chudých lidí aneb k jiným nábožným účelům. Při tom však
bylo vymíněno, že v kaplích při horách stříbrných vystavěných má farář
malínský aneb náměstkové jeho, jež se svolením opatovým se dosazují
a sesazují, horníkům i nadále služby boží vykonávati a svátostmi poslu-
hovati, a že opat bude povinen z důchodů těch kaplí faráře malínského neb
náměstky jeho opatřovati vším, čeho k službám božím v těch kaplích je
zapotřebí. Kdo oltáři slouží, má prý z oltáře míti vyživení.
Opat sedlecký Fridrich arci jakožto patron farního kostela malínského
přijal s povděkem toto věnování špitálu klášternímu učiněné a schválil je.6)
V ten čas také měšťan kutnohorský Štěpán Pirkner založil ve městě samém
Kutné Hoře špitál městský, podle všeho týž, který později při kostele sv.
Kříže na předměstí Kohlmarkském před branou čáslavskou stával, chtěje
správu špitálu ponechati toliko sobě a dědicům svým; avšak mistr Oldřich
z Paběnic ujal se i tu svých práv k špitálu tomuto, poněvadž byl v hranicích
farnosti malínské, a přinutil Pirknera, že uzavřel s ním 24. března 1324
— tedy den před přivtělením kaplí kutnohorských k špitálu klášternímu
— za souhlasu kapitoly pražské, jež zastupovala suspendovaného biskupa
Jana z Draž ce, a se svolením opata sedleckého Fridricha jakožto patrona
kostela malínského narovnání, v kterém Pirkner svolil k tomu, aby správu
špitálu vedli dva duchovní, z nichž jednoho by mistr Oldřich jako farář
malínský a druhého Pirkner neb dědicové jeho jmenovali. Jim také náleželo
kněze od nich dosazené pro nehodnosti sesazovati a vším potřebným
opatřovati, kdežto všechny almužny, odkazy, ofěry a jiné důchody špitálu
měli kněží tito přijímati a z nich polovici mistru Oldřichovi a polovici
Pirknerovi neb jeho nástupcům odváděti. Při tom bylo ještě jednáno,
kdyby mistr Oldřich přestal býti farářem malínským, že všechno jeho právo
k špitálu městskému má připadnouti klášteru Sedleckému.7) Mistr Oldřich,
jenž byl též administratorem biskupství pražského, a to jednak sám,
jednak společně s některými jinými členy kapitoly pražské od r. 1318
až do r. 1329, kdy se biskup Jan z Dražice do Prahy navrátil a důstojenství
biskupského opět se ujal,s) razil sobě těmito ujednáními na prospěch klá-
štera učiněnými cestu k opatství kláštera Sedleckého. Když se už r. 1327
6) Regesta III., č. 969. Srov. Kapihorského Historia kláštera Sedleckého
str. 23.
7) Regesta III., č. 968. Špitál Pirknerův podržel přes toto ujednání povahu
městského špitálu. — Roku 1330 svědčili rychtář a přísežní Hory Kutné, že zemřelý
spoluměšťan jich Mikuláš Puš odkázal 20 kop „Henslino, magistro hospitalis nostri —
ad ipsum hospitale nostrum pro refrigerio infirmorum,“ a že vdova jeho Alžběta
místo toho odkazu vzdala se ve prospěch špitálu městského práva na roční úrok
tří hřiven, jenž na lázni Kunráta Steulina za dvorem Pušovým ležící byl pojištěn
(Emler, Regesta III., č. 1658). O špitálu kutnohorském sepsal a tiskem vydal r. 1885
pěkné „Paměti“ farář a duchovní správce jeho Josef Podstránský.
5) Emler, Regesta III., č. 650, 651, 736, 848, 906, 950, 987, 997, 1001, 1058,
1087, 1125, 1518 a 1661. Srovnej též Palackého Dějiny národu českého II. 1.,
str. 436 a 480.
I
II
III
IV
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142