Strana 41
II.
Práva kláštera ke kostelu sv. Štěpána v Malíně a vztahy jeho
ke kostelům kutnohorským.
Na žádném městě neosvědčuje se tak pravda, že v církevních po-
měrech zachovaly se nejdéle staré poměry právní, jako v Hoře Kutné.
Pro církevní dějiny kutnohorské stal se zvláště důležit patronátní poměr
kláštera Sedleckého k farnímu kostelu sv. Štěpána v Malíně,1) jenž zajisté
náležel k nejstarším kostelům na zboží klášterním 2) a jehožto obvod byl
původně velmi rozsáhlý, takže obsahoval i území, na kterém během 13. sto-
letí pozvolna povstávala osada horní v Kutné Hoře, a na němž také některé
vesnice klášterní ve vůkolí této horní osady se nalézaly.
Poprve činí se zmínka o kostelu malínském r. 1276, neboť se uvádí
„Jan farář z Malína“ na prvním místě mezi svědky na listině, kterou
klášterní ves Bylany na právu emfyteutickém byla zakládána, a listina ta
může se považovati za doklad příslušenství této vsi k faře malínské anebo
aspoň toho, že hranice farnosti malínské šly až k mezím této vesnice.3) Ná-
stupcem tohoto faráře Jana byl doktor Oldřich z Paběnic, školastik pražský,
jenž v hodnosti faráře malínského poprve r. 1306 přichází.4) On také r. 1324
1) [Srov. Jos. Ledr, Dějiny obce Malína (V Kutné Hoře 1897) zvl. kap. 8.
Církevní poměry str. 58 sl. a Kurka, Archidiakonáty kouřimský, boleslavský, hra-
decký a diecése litomyšlská. V Praze 1915, str. 130.]
2) Král Jan v listu papeži Klimentu VI. r. 1342 zaslaném praví: „in qua
ecclesia in Malin monasterium Sedlicense a primeva sua fundacione jus patronatus
obtinet“ (Tadra, Summa Gerhardi str. 59).
3) Emler, Regesta IV., č. 1840.
4) Papež Kliment V. povoluje totiž 13. ledna 1306 Oldřichovi z Paběnic, „doctori
decretorum et rectori parochialis ecclesie in Malin“, aby kromě fary malínské a dvou
kanonikátů kostelů pražského a vyšehradského mohl nabýti ještě jednoho obročí
církevního a aby ve lhůtě pěti let opatřil sobě vysvěcení na kněžství (Regestum
Clementis P. V. vydané mnichy řádu benediktinského I., str. 111 a Emler, Regesta II.,
č. 2073). Oldřich z Paběnic byl vynikající osobností v době krále Václava II., jehož
byl radou (Palacký, Dějiny II. 1., str. 375), zejména r. 1302 jmenuje se vikářem
probošta vyšehradského a kancléře českého Petra z Aspeltu a v hodnosti té vypraven
jest králem v poselství k papeži Bonifáci VIII. v záležitosti práva nástupnictví
v Uhrách. (Regesta II., č. 1922 a 1924.) Od r. 1307 uvádí se jakožto školastik kostela
I
II
III
IV
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142