z 146 stránek
Titul
I
II
Předmluva
III
IV
Úvod
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
Počátky a rozvoj kláštera
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
Práva kláštera
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
Poměr kláštera
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
Edice
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
Rejstřík
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
- s. 26: … 1337 král Jan, že klášter společně s Markvardem Šikem z Hory Kutné drží dědinu tu právem od r. 1299.43) Za opata Oldřicha…
- s. 28: … letech 1306—1319, a do těch let spadá tedy první ohraničování Hory Kutné směrem k Pněvicům. Možná, že Nicolaus, kterého kronika zbraslavská uvádí…
- s. 28: … za krále Jana a tím i možná doba zmíněného ohraničení Hory Kutné dá se toliko do let 1311—1315 položiti. Později připomíná se…
- s. 41: … po- měrech zachovaly se nejdéle staré poměry právní, jako v Hoře Kutné. Pro církevní dějiny kutnohorské stal se zvláště důležit patronátní poměr…
- s. 58: … Staré paměti kutnohorské str. 295, Veselského, Průvodce str. 27, Řehák, Hora Kutná str. 217, Zacha, Chrám Matky Boží na Náměti v Roční…
- s. 62: … o důchody této kaple vznikl spor mezi Fridušem, horníkem z Hory Kutné, a knězem Janem, jenž se dovolával jakéhos práva k té…
- s. 63: … Montibus Chutpis.“ (Lib. confirm. VII., str. 158.) — Srov. Řehák, Hora Kutná, str. 134. [Kurka, Archidia- konáty, str. 136, kde uvádí ještěšpitální…
- s. 65: … obviněn, že řekl, že procesí na počest Těla božího v Hoře Kutné konané bylo zavedeno spíše ku poctě dábla nežli boha, a…
- s. 67: … o hranice pozemků této vesnice Pněvic jak směrem k městu Hoře Kutné, tak i k městu Čáslavi, a obě strany zvolily 1.…
- s. 72: … nad potokem Páchem, jinak Vrchlicí v král. svob. horním městě Hoře Kutné (V Praze 1828); J. Er. Vocel, Die Kirche der heil.…
- s. 72: … 81 násl; Petr M. Veselský, Průvodce po kr. horním městě Hoře Kutné (V Hoře Kutné 1877), str. 1 násl.; Jan J. Řehák,…
- s. 72: … M. Veselský, Průvodce po kr. horním městě Hoře Kutné (V Hoře Kutné 1877), str. 1 násl.; Jan J. Řehák, Hora Kutná (V…
- s. 72: … 79; Jiří Zach a Josef Braniš, Chrám sv. Barbory v Hoře Kutné. První doba stavby (Roční zpráva c. k. vyšších reálních škol…
- s. 74: … věčnou mši nové kapli Těla božího a sv. Barbory v Hoře Kutné, aby z důchodu toho usta- noven byl správce kaplanství, jenž…
Název:
Klášter Sedlecký, jeho statky a práva v době před válkami husitskými
Autor:
Čelakovský, Jaromír; Vojtíšek, Václav
Rok vydání:
1916
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
146
Počet stran předmluvy plus obsahu:
IV+142
Obsah:
- I: Titul
- III: Předmluva
- 1: Úvod
- 11: Počátky a rozvoj kláštera
- 41: Práva kláštera
- 66: Poměr kláštera
- 95: Edice
- 133: Rejstřík
Strana 28
28
Od té doby klášter Sedlecký upadal do větších a větších dluhův
a následkem toho byl nucen některé statky své a úroky roční na nich
a teprve r. 1319 navrátil mu ji opět král Jan. (Emler, Regesta II., č. 1724 a 11I.,
č. 509.) Otec jeho „dominus Claricius antiquuus“ uvádí se v listinách r. 1312, 1314
a 1317 (Emler, Regesta III., č. 70, 186 a 385) a je patrno, že bydlil v Kutné Hoře,
kamž asi i syn jeho Mikuláš jej po r. 1306 následoval. Mikuláš zajisté mohl býti
konšelem v Kutné Hoře jenom v ten čas, kdy nebyl rychtářem budějovickým t. j.
v letech 1306—1319, a do těch let spadá tedy první ohraničování Hory Kutné směrem
k Pněvicům. Možná, že Nicolaus, kterého kronika zbraslavská uvádí mezi těmi
vůdci, již přepadli pány české 15. února 1309 v Sedlci (FRB IV., str. 115), byl tento
Mikuláš Klaric. Berthold Pirkner uvádí se r. 1312 mezi příbuznými zavraždeného
Peregrina Puše, kteří učinili narovnání s vrahem jeho Mikulášem z Potšteina. Rod
Pušův byl v Praze a v Kutné Hoře usedlý a velmi zámožný. Po vymření Přemy-
slovců stál v čele strany městské, která usilovala o povolání na trůn český rakouského
vévody Rudolfa, po jeho smrti r. 1307 rakouského vévody Fridricha a od r. 1309
Jana Lucemburského. Pražský měšťan Olbram a Peregrin Puš v Hoře, Berthold
Pirkner a nejspíše i Klaric byli vynikajícími členy strany té, kdežto strana koru-
tanská měla v čele v Praze Velflovice a v Hoře bohaté Ruthartovice. O Pertoldovi
Pirchnerovi a Peregrinovi Pušovi vypravuje Otokarova štýrská kronika veršovaná,
že v lednu 1307 půjčili králi Albrechtu I., když meškal v Sedlci, velké summy peněz,
Pirchner více nežli 10.000 hřiven (Seemüllerovo vydání této kroniky str. 1184).
Ohraničení Hory mohlo se státi patrně toliko v ten čas, kdy Pirknerovci v Hoře
měli vládu nad obcí aneb kdy mohli v radě vůbec býti zastoupeni, a tomu tak bylo
za krále Rudolfa od 4. srpna 1306 až asi do srpna 1307; od září 1308, kdy po míru
znojemském přivrženci vévody Fridricha směli se vrátiti do měst, až do 18. července
1310, kdy jsou Míšňany z Hory vyhnáni. Kronika zbraslavská zmiňuje se o Pirk-
nerovi na dvou místech při r. 1310, a praví, že synové Ruthartovi s Jindřichem
Korutanským vrátili se do města, „in Monte namque Kuthnensi diu fuerunt dis-
cordes partes inter Pirchneros et Ruthardos,“ a dále při zprávě o obléhání tvrze
Perštejnice vojskem korutanským praví: „Bertholdus dictus Pirchneri Montanus,
quem pecunie copia de subterraneis foveis extracta ultra metas civilis condicionis in
sublime extulerat, inter Montem et claustrum Scedlicense ad meridialem plagam
in valle dictum Pirchinstein castellum construxerat, ubi plus curiositate, quam neces-
sitate sepius manebat. Cumque idem Bertholdus magis Friderico, duci Austrie, quam
Heinrico, principi Chorinthie, favore amoreque adhereret nec res ipsa lateret, ne
Chorinthiani manus quandoque graviter incideret, de Kuthnis cum Ortlibo et Jenslino
judice clam ad ducem Austrie confugit castrumque suum suis famulis custodiendum
reliquit.“ (FRB IV., str. 158 a 163.) Navrátiti se do Hory a státi se tam konšelem
mohl se teprve počátkem r. 1311; avšak sotva v postavení takovém dlouho setrval,
neboť ve smlouvě Jindřicha z Lípy a jiných pánů českých ve Vídni 27. prosince 1317
s Fridrichem Krásným uzavřené (Emler, Regesta III., č. 408 a IV., č. 422. Tomek,
Dějepis m. Prahy I., str. 528) jmenuje se mezi zápisníky jakoby člen stavu panského
též „Bertholt Birchern von Tempelstein“. Zajisté, byl-li členem rady kutnohorské,
tedy po zajetí vůdce strany rakouské, podkomořího z Lipé dne 26. října 1315 dlouho
jím nezůstal (Tomek, u. m. I., str. 523). Tudy doba jeho možného konšelství v Kutné
Hoře za krále Jana a tím i možná doba zmíněného ohraničení Hory Kutné dá se
toliko do let 1311—1315 položiti. Později připomíná se jako svědek na listině r. 1326
v Brně vydané (Emler, Regesta III., č. 1212). V listinách kromě něho připomíná se
r. 1305 Mikuláš Pirkner „consultor stollonis juxta vallem ecclesie beate Marie Vir-
ginis“ a pak r. 1324 a 1332 Štěpán Pirkner z Taubenberku (Regesta III., č. 968
a 1870). — Konečně Wylmanus připomíná se jako konšel kutnohorský teprve r. 1323