70 to sáhnouti, měli poručníci právo s radou celého bratrstva nadání to pře- nésti na jiné místo, kamž by se jim líbilo.10) Bratrstvo brzo na to dohodlo se s kapitolou pražskou jakožto vrch- ností obce a kostela pněvického, že založí a vystaví novým nákladným dílem (de novo opere) chrám ku poctě Těla božího a svaté Panny Barbory poblíže Hor Kuten v obvodu farnosti pněvické a na pozemku kapitoly, a to na místě, kde snad už dříve stávala menší jakás dřevěná kaple ku poctě svaté Panny Barbory.11) Jak je patrno z listiny, kterou 27. července 1388 Vincenc z Rožmitálu, hofmistr na Horách Kutných, a šestnácte předních členův bratrstva Těla božího na Horách Kutných kapitole pražské 10) Borový, Libri erect. IV., str. 445. Zmíněný zde farář Ondřej zove se „pharrer von Leutolffhaym“ a bude asi totožný s osobností, která r. 1389 v témže zápisu v knize erekční nazývá se „d. Andreas plebanus in Kyrhlins prope Montes Kuthnis.“ Mínění, že v obou případech sluší mysliti na faráře pněvického, jež vy- slovili Zach a Brániš v Roční zprávě vyšších škol v Kutné Hoře 1885, str. 6 a Neuwirth v Mitt. Ver. f. Gesch. Deutsch. in Böhm. XXXI., str. 331 není asi správné. V 1. 1388 až 1394 byl sice farářem pněvickým Ondřej zv. Ruboš (Neuwirth u. m. str. 337; Tingl, Acta judiciaria 1392, str. 27, [Tadra, Acta judiciaria III., str. 22] a lib. con- firm. V., str. 197), avšak to byla asi jiná osobnost, nežli užívatel mešního nadání Perksmydovského, neboť r. 1385 veden je spor o faru pněvickou mezi kněžími Janem a Petrem (srov. níže pozn. 12), takže kněz Ondřej nemohl tehdy býti ještě farářem pněvickým, a farní kostel „in Kyrhlins“ zajisté znamená kostel v Krchlebích. 11) Kořínek, u. m. str. 329 píše: „Po letech, když Horníci porozuměli, že hory několik set let budou trvati, tu do předělávání kostelíků a kaplic se dali a z dře- věných kamenné, z nízkých vysoké a z některých těsnějších mnohem prostranější udělali. Mezi těma kapličkama byla jedna sv. Panny a mučedlnice Barbory, kaplice na tom kopci, kde nyní ten memphitský chrám stojí, vyzdvižena. Vytrvala ta kaplička několik kop let, aniž při stavení nového velikého chrámu byla zbořena, nýbrž v tom place před velikým oltářem zanechána. Až potomně, když již příliš scházela, pádem hrozila a nový kostel více hyzdila, než okrašlovala, z poručení vrchnosti jest rozbo- řena.“ Bohužel nevíme, na jakém základě Kořínek toto tvrzení pronášel. V pra- menech zachovaných není dokladu o této staré kapli; v knihách konfirmačních a erekčních neděje se rovněž o ní nikde zmínka; avšak okolnost, že pod vrchem, na kterém chrám sv. P. Barbory byl vystavěn, se dolovalo dávno před r. 1363, kdy máme první zprávu o dolu Oslu, činí pravděpodobné, že na vrchu tom pro potřebu havířů byla starší dřevěná kaple patronce havířů sv. Barboře zasvěcená a že tudy vypravování Kořínkovo není bez podstaty. Beckovský v Poselkyni I., str. 465 a 501 má za to, že okolo r. 1300 kostel ve jménu Těla božího též sv. P. Barbory nad potokem Páchem jest založen, však — „od dávna tu malá kaplička pod jménem P. Barbory byla vyzdvižena“ — v té kapli se havíři scházeli a k sv. Barboře modlili; ta kaplička několik kop let v své podstatě stála, aniž při stavení nového velkého kostela byla sbořena, ač posledně, když již tůze scházela, pádem hrozila a nový kostel více hyzdila, než okrašlovala, z poručení vrchnosti jest rozbořena. Beckovský 1. c., str. 697 praví ještě podle Snopka: Nový kostel neb kapla za městem Kutných Hor ležící nazýval se ten chrám Páně, kterýž se tehdáž při kapli Božího těla stavěl a nyní se sv. P. Barbory jmenuje. V pamětech Mikuláše Dačického (vlastně Mikuláše z Práchňan, vyd. Rezkovo I., str. 328) je zpráva, že „kde nyní chrám velký Bar- borský stojí a ve jméno Těla božího ustanoven a založen jest, byla tu prve malá kaplička sv. Panny Barbory, kdež nyní oltář neveliký uprostřed téhož kostela zů- stává, jakž na to vše bulla papežská učiněná ukazuje...