způsob, který je rovněž obvyklý v sousedních knížetstvích Slezských, aneb současně i na Moravě a v Čechách. I někteří z těchto nálezů blíží se obsahem svým právním památkám moravským. 33) Kromě toho právní řád obou kní- žetství doplňuje se přímo z knížetství Slezských. Neboť osvětimský i zá- " torský soud žádá za různých okolností a z různých příčin poučení z „dvorů“ t. j. ze soudů jednotlivých knížetství Slezských a obrací se o tato poučení vlastně za hranice polského státu v době, kdy nejvyšší soudní instancí je a má býti král polský. Případy, kdy brány na poradu „knížecí dvory“ byly různé. Především byl to případ, kdy strana, jíž se zdálo, že jí bylo ukřivděno, sama se odvo- lala na knížecí dvory. Podmínkou tu bylo, že se již nález stal a že z vyřknu- tého nálezu se strana odvolala. Toto odvolání, jak patrno ze zápisů našich knih, bylo velmi časté a bylo dokonce upraveno i obecným nálezem, s nímž se setkáváme v Osvětimě.34) Je přirozeno, že mohlo rozhodnutí dvorů vésti k dal- šímu projednávání sporu a že přispívalo i procesním stranám, které se těchto rozhodnutí dovolávaly. Ale toto dožadování dvorů nebylo pouze při odvoláních. Nebyly to pouze strany, které se dožadovaly poučení na dvorech. I sami přísedící soudu nevědouce si rady s určitými otázkami před soudem projednávanými, obraceli se na dvory, aby jim byla dána „nauka“, jak určitý spor rozhodnouti,35) a teprve pak, když tato „nauka“ přinesena, vy- náší zemský soud svůj nález.36) Je pochopitelno, že pronikal tímto způsobem právní obyčej z jiných knížetství Slezských do Osvětimska a Zátorska a to opětně v době, kdy již obě knížetství ke Slezsku nenáležela. Jistě vynoří se nám otázka, které dvory slezské to byly. A tu vidíme, že to bylo Těšínsko, Ratibořsko, Bytomsko a Opolsko, tudíž Horní Slezsko, kam proniklo české právo. Zvláště Těšínsko nesporně má převahu mezi všemi dvory slezskými. Je zajímavo, že dožá- dání dvorů dálo se nejen tím způsobem, že dožádán byl dvůr jeden, ale také současně bývalo dožadováno dvorů více, na př. tři.37) Tím se docilovalo právní jistoty, jak sporný případ rozhodnouti, zároveň však právní styk se tím rozhojňoval. Jak se zdá, styk Zátorska s jinými slezskými dvory byl užší než Osvětimska, snad proto, že Zátorsko bylo připojeno k Polsku později. Ale i z Osvětimska dálo se odvolávání do knížetství Slezských. O všech těchto otázkách zmiňujeme se zde především proto, aby v edičním úvodu byly vysvětleny některé zmínky ve vydávaném pramenu. Jistě definitivní řešení těchto otázek zůstane badatelům dalším, neboť není ani podle moderních zásad edičních, úkolem úvodu k edici řešiti otázky, pokud s edicí nesouvisejí. Jde tu právě o velmi důležitou otázku, zda a 33) Tak na př. nález země Zátorské o zběhlých poddaných z r. 1514, Kutrzeba, Prawa, 273 č. 12 je obsahově podoben ustanovení knihy Tovač. kap. 194 o závadných sedlácích, a nález o poručenství z r. 1523, Kutrzeba, Prawa, 274 č. 13 je podoben kap. 160 knihy Tovač. O sirotcích, jak statkové jich mají opatřeni býti a jak po nich spadají. 34) O. č. 502. 35) Z. č. 5, 107, 108, 109, 114. 36) Z. č. 117. 37) Z. č. 110. 14