Sbieraní bratří pod obojí zpuosobů u Křížkuov. [Plotom ihned téhož léta den sv. Michala [29. září] stalo se jest veliké sebrání lidu obecného u Křížkuov, na těch širokých úlehléch na silnici, jdúc od Benešova k Praze. Šli z rozličných měst a ze vsí i z městeček, ale z Prahy najvětší lid vyjel a vyšel; neb se mnozí vezli na voziech k tomu sebrání a zjednali sú byli kněží s sebú. A ještě za krále Václava počienali se lidé zbierati na hory; a přezdievali těm horám jména nová: voné Oreb, jiné Tábor, Zelené hoře Mikuláš z Husi přezděl hora Olivetská, když ji osazoval, kdežto mnoho lidí zbito a spáleno od Bohuslava z Švamberka prvé, než rok minul. Avšak se toliko lidé zbierali, kteříž pod oběma zpuosobama přijímali, a jiní se neradi mezi ně v ty časy mísili. Ten lid z těch Křížkuov obořil se valem do Prahy přes Vyšehrad; a šli s sviecemi a s pochodněmi, neb bylo již daleko na noc. Tuto by se mohl někdo podiviti, že, jsúce mocni Vyšehradu, i neosadili jeho, s kteréhožto hradu ihned brzo po- tom ten rok mnoho se Pražanuom zlého a ukrutného dálo s velikú prací a náklady i s krve prolitím; potom jeho musili dobývati, jakož o tom místem svým bude, o tom dobývaní, povědíno. Mním, že se jest to proto stalo, že sú jeho neosadili, neb se ještě byla válka nebyla počala. K tomu sebránie kněz Václav Koranda, rodem z Nového Plzně, jenž v ty časy byl kazatelem v tom Plzni, bral se jest s procesí s tělem božím dosti s velikým zástupem lidu obého pohlaví, mužského i žen- ského. A když přišli k Rokycanuom, nechtěli jich Rokycanští skrze město pustiti, i musili podál okolo místa jíti; a ti z Rokycan z braní byli vyšli na některakú vinici a tu stáli s braní, v uodění svém, jsúc hotovi, neb byli velmi horlivi proti Plzeňským. Na tom sebrání na Křížkách panoše jeden, jménem Záviše, jezdě na koni napomínáše lid, aby jednomu chudému člověku zaplatili osení, kteréž jemu tu podlé té úlehle byli potlačili. I sebral drahně peněz i dal tomu sed- láčku, číž obilé bylo. Neb v té chvíli nechtěli s cesty vyvinovati, když se na hory zbierali, aby lidem neuškodili, a jedno s huolkami chodili jako pútníci; ale pohříchu to se brzo změnilo a v jiné zpátkem obrá- tilo, neb potom jezdili s vozy, s puškami a s praky, hraduov a měst i tvrzí dobývajíc a zemi hubíc a páléc, jakož o tom níže bude pově- díno. A dřieve, než do Prahy šli, kněží lidu prohlásili, aby se sešli na den svaté Lidmily před svatým Martinem [10. listopadu] do Prahy. Tuto znamenaj o početí války země české etc. [K dyž pak přišel ten čas, že se měli k tomu dni sebrati lidé, tehdy páni ti, kteříž již od krále Zigmunda uherského žold brali, a hradové královstvie českého jimi byli osazeni, bránili tomu lidu se vší snažností a 22