Strana XV
Zelivského r. 1422. Vznikla tedy konečná úprava Starých letopisů, jak
ji představuje text zde vydávaný, na sklonku století XV. na Novém
městě. Jejím původcem je pak stěží kdo jiný než nejvyšší písař obce
Nového města pražského v letech 1489 až 1518 a spisovatel pokračo-
vání Starých letopisů až do r. 1521, Matouš z Chrudimě.
Zajímavý tento muž, jehož vynikající podíl na Starých letopisech
vytušil již Palacký a určil potom J. V. Šimák,39) význačná osobnost
Prahy doby jagelonské, vroucí zastánce kalicha a horlivý obránce
městské demokracie proti šlechtě i katolickému králi, pocházel z města,
které sice nepatřilo do svazu sirotčího, ale bylo pevnou oporou strany
poděbradské a přičiněním Martina Lupáče, jenž tu působil v době re-
voluce, bylo vždy ducha rozhodně husitského; ano, jak se zdá, byla
Chrudim také působištěm jménem neznámého pokračovatele kroniky
Krušinkovy z doby poděbradské, jehož práce40) je nám dochována do
r. 1461. Na tuto tradici navázal Matouš z Chrudimě, když přišel do
Prahy na universitu, kde dosáhl 1484 bakalářství, a trvale tu zakotvil
ve službách Nového města. Stal se nástupcem M. Vavřince z Březové
v úřadě kancléře a potom i v práci dějepisecké. Svou úpravou Leto-
pisů spojil obojí jejich větev, pražskou i východočeskou, jak k tomu
byl takřka povolán osudem života, a dal tak konečnou podobu obrazu
revoluce i věku poděbradského v naší kronice.
Nová kronika česká, jak nazývá tuším Tůma z Přelouče41) v r. 1502
Matoušovo dílo, není práce jednotná. Ponechává většinou beze změ-
ny původní součásti, z kterých postupně vyrostly Staré letopisy. Za-
slechneme tu ještě hlas neznámého, snad stříbrského křižovníka, je-
hož kompilace dala prvý podnět Letopisům. Musí ovšem ustupovat
vypravování pražského měšťana konservativního směru i neznámého
jména, který položil základy k Letopisům na sklonku revoluce, a jeho
pokračovateli Matěji Loudovi z Chlumčan, někdejšímu hejtmanu tá-
borského Písku a pak vystřízlivělému konservativci. Jim připadá hlav-
ní slovo v líčení časů krále Václava IV. i husitské revoluce. Zde se
k nim však již připojuje v naší kronice i mluvčí strany Žižkovy, sirotčí,
hradecký písař Jan Krušinka a jeho kolega ze sirotčího Nového Města
Pražského M. Vavřinec z Březové.26) O létech pozikmundovské reakce
hlavně v Praze vypravuje zase neznámý pražský měšťan, smýšlení
však již upřímně husitského. O vypsání posledního čtvrtstoletí, doby
krále Jiřího, počínajíc památným rokem 1448, kdy se pan Jiří, teprve
39) Nový kronikář český v ČČH 16, 1910, 191—200.
40) Je to text B (viz pozn. 25). Na původ z Chrudimě ukazuje zmínka o návštěvě
krále Jiřího i jeho choti v městě r. 1460 (str. 127, SL 529) a snad i o požáru ve Vys.
Mýtě rok nato (str. 129, obšírněji v SL 537).
41) Tak bych dnes vyložil jeho zmínky, které se dovolávají vypravování Nové
kroniky o Zikmundově obléhání Prahy v r. 1420 a o porážce Cesariniově u Domažlic
r. 1431 a o nichž naposledy psal R. Urbánek, Žižka v památkách a úctě lidu českého
(1924) str. 47 pozn.
XV
Ia
Ib
Ic
Id
I
II
III
IV
V
VI
VII
VIII
IX
X
XI
XII
XIII
XIV
XV
XVI
XVII
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
175
176
177
178
179