to dané od staradávna, že, když by v Čechách králový kmen zšél, že mohú sobě krále Čecha z panského rodu vzieti a zvoliti, a tak jsú na tom sněmu zuostali, že páni, rytieři, panoše, zemané, Pražané i vše- cka města dali sú k tomu plnú vuoli a zvolili sú sobě za krále čes- kého urozeného pána, pana Jiřího z Kunštátu a z Poděbrad, v ten čtvrtek [2. března] před Přenesením sv. Václava jakožto v hodinu 17. [půljedenáctou ráno]. A tu po tom volení šli sú s voleným králem s velikú radostí do kostela k Matce boží do Tajna; a mnozí pro velikú radost plakali a radovali se z toho, že milý Buoh vysvobodil je z toho, že sú vyšli z moci německých králuov. A tu v kostele s velikú radostí a s veselím zpievali Te Deum laudamus. Korunovánie krále Jiřího. Léta téhož 1458 po velice noci přijeli do Prahy páni uherští s bis- kupy uherskými, i korunovali jsú krále Jiří voleného, syna pana Vik- torina Bočka z Kunštátu a z Poděbrad, v tu neděli [7. května] před sv. Stanislavem s velikú radostí a slavností věrným Čechuom; neb sú byli na jeho korunovánie biskupové varadínský, ostřehomský uher- ští a Protazius, biskup olomúčský, a všickni páni čeští. A pak nazaj- třie, den sv. Stanislava [8. května], korunována Najjasnější Johanna, manželka našeho milého krále Jiřího, v královú českú od týchž bis- kupuov. A tak po jeho korunovánie vždy proto pokoj bleše, neb vši- ckni jemu poddáni biechu kromě nemnohých měst, v Slezích Vrati- slav a v Moravě Jiehlava; ta města nesvolichu, aby jemu byla pod- dána, a pan Hynek Corštajnský. A tak z toho pokoje hned se poče- chu války pozdvíhati a bauření. Neb hned na léto den sv. Mar]klety [13. července] Jiehlavu obehnachu královi páni Čechové a Moravané se všemi městy a města tak dlúho dobývali až do sv. Ondřeje [30. listopadu]; neb jest ciesař Fridrich milost jim na králi uprosil a zjed- nal, »neb Jiehlavští, jsúce králi českému poddaní, neprávě a nešle- chetně nad námi jakožto nad králem českým a markrabí moravským, pánem svým, sú učinili a činí, nám se zprotivivše« etc. Obleženie ciesaře na Vídni od bratra. Léta božieho [1458]6) Vídňané zprotivili sú se ciesaři, pánu své- mu, a dobývali jeho tu u Vídni na jeho hradě. A když se to stalo, tehdy král český jel na pomoc ciesaři s velikým vojskem a před Víd- ní se položil a některé pány poslal na druhú stranu Dunaje; a tak jest pomohl ciesaři král z toho obleženie skrze úmluvy. Ale těch úmluv sú sobě potom nedrželi. A průvod dal jest ciesaři na Nové Město. 6) Rukopis má 1409, ale má na mysli události r. 1458. Do líčení výpravy se však přimísilo i obléhání Vídně, které se událo až 1462. 123