uherským ani českým pánuom k kralovánie pro své puožitky, ani Ra- kušanuom; neb ty všecky země právem přirozeným naň spadly po jeho otci biechu. A takž pan Jindřich vtrhl do Rakús a hubil služeb- níky ciesařovy, zemi jim pleně a hubě. I přijel k Milbochu a pátý den hradu dobyli a tak jej vypálili. I táhl potom k Pelmochu; a tu se oni smluvili, a k nim přistúpivše, s nimi na ciesaře táhli. A tak táhše, k Vídni přitáhli a odtud, poodpočinuvše sobě, i táhli s kniežetem Cil- ským a s mnohými jezdci k Ortu, neb hrad Ort šest mil v dole leží po[d] Vídní po Dunaji. A ten hrad byli Moravané obehnali, pan Ješek Svojanovský a pan Vácslav Jičínský s některými pány rakúskými; a tu k nim přijel pan Arnošt Leskovec, neb bieše poručníkem hradeckých pánuov sirotkuov; a tak pan Mikuláš Kapléř vintrberský. I tito všickni přijeli k Ortu a tu hradu nákladně dobývali, až ho i dobyli, zbivše jej vešken z pušek, neb na něm Čechové byli a tak se mužně bránili, až i nikdy na zdech nemohúc státi pro zbití hradu, i dali se u vězenie. A tak tu koní vzechu sto a šedesát a čtyři sedlaných a oděnie velmi mnoho — tak pravíchu, že sú víc odění vzali, nežli kdyby polem pět set jezdcuov porazili. Odtud pak táhli k Vídni všickni ti haufové s voj- sky. A tak potom po několiko dnech vyjedše, i táhli k Novému Městu; a k nim všickni páni rakúští přistupováchu; a tak přitáhše k Novému Městu, i položiechom se s té strany od božích muk na silnici od Tep- lice. A když v pondělí učinichu ráno harc s ciesařovými, a tak stiskše je s harcu, vtečechom až na ten mlýn před městskú branú, a jej osa- divše, vartu silnú měli sme na něm, až pak u toho kostela, zasadivše děla veliká vídeňská, i jechu se na město střéleti. A ciesař hned k knie- žeti Cilskému a ku panu z Rožmberka i jiným poslal do vojsky o pří- měří arcibiskupa mohuckého a biskupa pasovského1) a pana Prokopa Rabštejna, kancléře svého, doktora v právích světských. A ti tak uči- niechu příměří do téhodne, aby krále Ladislava jim vydal. A vojska knieže s pány rozpustichu a s králem Ladislavem do Vídně přijedechu. I byl sobě svoboden král, neb u ciesaře, u svého strajce, jako vězeň bieše, svobody své nepožievaje, ale pod pilnú stráží jeho chováchu. Toto vydánie stalo se jest den sv. Bartoloměje [24. srpna]. Toho času, když pan z Rožmberka tam v Rakúsích bieše, pan Jiří, zprávce království českého, vytrhl k těm městuom s svými pomocní- ky, kteráž k jednotě svoliti nechtíchu, a také aby za zprávci konečného jeho měli — jakož se jest pak i tak stalo —. I také táhl jest najprvé k Táboru, a ty k smlúvě přijav, i táhl k Budějovicuom a odtud k Pies- ku a odtud k Zatči a k Lúnuom; i sjednav města v jednotu a u Budě- jovic leže, s pánem starým z Rožmberka,2) otcem onoho pana Jindřicha, 1) Omylem místo biskupů rakouských (Urbánek II, 657). 2) Oldřich. 115