dobí revoluce a Jiřího Poděbradského. Měl druha, jímž je zase mladší vrstevník spisovatele kroniky o časech krále Jiřího, jiný husitský vá- lečník, ale doby vladislavské; jeho práce o Letopisech spadá právě asi do doby, kdy o ní, jak jsme slyšeli, hovoří Koranda. S jistotou možno mu připsati především vypravování o vojně pruskopolské r. 1454. Líčí tu znalecky zejména proslulou bitvu choj- nickou, v níž na obou stranách, ve službách Německého Řádu i krále polského, bojovali nezbytní čeští hejtmané. Pisateli připadá bezmála jako souboj Bernarta z Cimburka s Albrechtem Kostkou z Postupic.30) Poláci poraženi přes to, že měli velikou převahu. »Ale což jest do množství lidí, když zprávy nenie!« — zní odborný závěr našeho spiso- vatele. Dále vypsal stejně odborně boje vojsk Jiřího a Matyášových r. 1468 na pomezí moravsko-uherském a vítězství Dobeše z Boskovic u Korneuburku r. 148431) a proslulým vypravováním vytvořil slavnou jízdu Žižkovu na Slovensko, a to nejspíše podle vypsání sirotčí jízdy z r. 1431.32) Tyto kusy jeho vzpomínek i zpracování jsou rozsety po naší kronice tak hojně, že ne všecky byly pojaty do jednotlivých ruko- pisů poslední této úpravy Starých letopisů. I náš rukopis něco pomi- nul,32) zato však má dvojí z jmenovaných vypravování jediný. Neznámý náš válečník byl veliký ctitel Žižky. Snad to souvisí s jeho povoláním a s prostředím, v němž asi prožil značný kus života a kde Žižkův kult byl stále živý a zmohutněl zvláště za nové vojny na sklon- ku let šedesátých. Snad to však není ani bez souvislosti s tím, že na- vazoval na onu větev Starých letopisů, která vzešla z kraje Žižkova bratrstva sirotčího. To napovídají některé jiné jeho zlomky, které po- nechal nejspíše beze změny a jež najdeme rozptýleny po rukopisech, které uchovaly jeho vzpomínky. Je to zpráva o trojím vítězství Žižkově nad Zikmundem, dovršeném u Německého Brodu, o jeho výpravě na Jihlavu a o jeho loučení před skonem.33) Každé toto vypravování vy- značuje rys velmi výrazný: kdežto náš válečník sám názvu toho ne- užívá, jmenují tyto zprávy Žižku důsledně důvěrným názvem »bratr«. Pocházejí tedy nepochybně přímo z prostředí Žižkovi nejbližšího, ze vzpomínek a pamětí Žižkova bratrstva sirotčího. Není možno tvrdit, že právě z kroniky Krušinkovy, je to však jistě velmi pravděpodobné. Muž, projevující tolik piety k Žižkovi, jakým se prokazuje náš váleč- 30) Soud Jar. Golla, Čechy a Prusy ve středověku (1897) 267, kde vypravování užito z našeho ruk. (str. 116—8). 31) Níže str. 135—9. 32) SL str. 57—61, kde však vynechán charakteristický úvod, otištěný Pekařem, Žižka III, 1930, 213—4, jenž proto, ale i z jiných vážných důvodů popírá, že by vy- pravování, zachované ostatně jen v textě M, o němž ještě níže, mělo historické jádro. Jak asi legenda vznikla, pokusil jsem se pak vyložit v Jihočes. sbor. histor. VII, 1934, 125 a d. O tom, že vypravování pochází od našeho válečníka, můj článek 227 pozn. 68, kdež dále i podrobnosti k dalšímu výkladu. 33) SL 118, 133, 141. Srovnání prvé zprávy s Krušinkou podle textu B v mém článku 227 p. 72. XIII