se v nich odmlčuje na léta a slova se v naší kronice ujímá strana po- děbradská. Bylo to podstatně usnadněno tím, že těžiště této strany, východní Čechy, měly v té chvíli již rozvinutou vlastní tradici kroni- kářskou. Toť druhá samostatná větev Starých letopisů. Byl to sám Žižka, kdo založil vůdčí postavení Hradce Králové v hu- sitské revoluci, když si po rozchodu s Táborem zřídil z jara 1423 vel- ký obranný svaz východočeský s Hradcem v čele a obnovil tak staré bratrstvo orebské, vzniklé tu hned v počátcích revoluce. Po smrti Žižkově dal si svaz jméno bratrstva sirotčího a Hradec stanul vedle Prahy a Tábora jako hlava třetího velkého svazu městského, na něž se rozdělila revoluce. Vynikající místo, které tím Hradecko zaujalo, vedlo pak k tomu, že si vytvořilo vlastní dějepisectví. Jaká škoda jen, že se nám z této druhé kronikářské tradice husitské revoluce docho- valy pouze ubohé trosky. Je to bolestná, krutá ztráta pro dějiny husitské doby. Jakoby ironickou náhodou známe zde bezpečně jméno muže, který založil hradeckou tuto větev SL. Ne však jeho kroniku a vlastně ani skoro nic o jeho životě. Jmenoval se Jan Krušinka, byl městským písařem, patrně v Hradci Králové, a zemřel morem v po- slední dny října r. 1438 v Jaroměři. Mohl být ostatně také písařem v Jaroměři, mohl být sem zahnán převratem, jenž město Hradec vy- rval 1437 straně sirotčí. Vše to, co o něm víme, vypravuje22) pořadatel poslední úpravy naší kroniky, jenž, zaznamenav Krušinkovo úmrtí, do- dává, že »ty příběhy těch let v kronyky spisoval, co se dálo v kraji hradeckém, jakož také v této kronyce z jeho kněh drahně položeno jest«. Avšak kroniku samu možno si jen přibližně zrekonstruovati z trojího či čtverého, nepočítáme-li výtah v naší kompilaci, zpraco- vání pozdějšího. V prvém, sahajícím do r. 1441 (Palackého text b) 23) uchován pouze chudičký výtah. V Chronicon veteris collegiati Pra- gensis zpracoval dílko písaře hlavního města bratrstva Žižkova v téže asi době v duchu zcela protivném pražský profesor universitní, nej- spíše M. Jan Borotín.24) Nejlépe však dochoval kroniku Krušinkovu neznámý její prodlužovatel asi z polovice let 50tých (text B); i tu však je pravděpodobně dosti zkrácena a upravena.25) S mužem, který ještě 22) Níže str. 84. Zmínku otiskl po prvé J. V. Šimák v Nár. Listech z 20. února 1909. Byla odsud známa dodatečně již Palackému, jenž však již nenašel příležitosti k to- mu, aby ji otiskl. Národní a univ. knihovna má vlastnoruční přepis z Krušinkova péra, a to spisů Aegidia Colonny (A. Truhlář, Catalogus codd. mss. I, 302 č. 755). 23) V ruk. někdy děčínském č. 231, nyní universitním XIX C 21. O otisku Zimmer- mannově svrchu v pozn. 3. 24) O kronice jsem psal v Č. N. Musea 1925, 260—7 a v mém článku 226 pozn. 65. Jiné řešení hledá ve stopách Novotného a Pekaře E. Stein, O autora kroniky t. zv. starého kolegiáta pražského v ČČH 41, 1935, 113—8. 25) Jest uchován v musejním ruk. II F 8, kde před ním na 1. 188b—91 zapsán text X, jenž je rovněž hradeckého původu, ale zcela stručný. O obou těchto textech můj článek 226 pozn. 66. S nimi souvisí také kompilace t. zv. Beneše Minority, o níž viz IX