Strana 8
pově na Malé straně spáleny sú kniehy nějakého mistra Jana Viglefa,
z Englantu rodem, učenie Oxonského. O to byla veliká bauřka a ruoz-
nice. Někteří pravili, že jest mnoho jiných kněh spáleno nežli Vigle-
fových, a proto se lidé bauřili v ty časy, a najvíce královi dvořané, na
kanovníky, na kněží, a s nimi obecně všickni lidé v Praze, neb jedni
drželi s kanovníky, a druzí drželi s mistrem Husí, takže písně mezi sebú
hančivé skládali jedni o druhých. A od té chvíle veliká nechut mezi
lidmi vzrostla. Žáci také kuorní, kteříž na hradě bydleli v uobecnici,
uhlídajíce na hradě toho, kdož se jest mistra Husi přídržel, uvlekúce ho
mezi se do obecnice, mrskali jeho metlami nemilostivě. A protož veliká
kyselost a rozbroj v lidu byl, a písně o sobě skládajíce hančivé, zpie-
vali, po Praze chodíce. A vždy se lidé hádali o kázanie mistra Husovo;
jedni pravili, že pravdu na kněžstvo káže, a druzí že nic. Takž se hádali
a vadili, že potom přišlo to k velikým válkám a záhubám a ke všemu
zlému vší koruně, jakož potom bude praveno.
Hned druhého léta 1411 kněz Zbyněk Zajíc z Hanzburka, arcibiskup
pražský, umřel v Uhřích v Prešpurce den svatého Vácslava [28. září];
a odtud přivezen do Prahy a leží pod novú zvonicí na hradě pražském
u svatého Vácslava, jako hrob mramorový s jeho nápisem ukazuje.
A pochován jest s velikú poctivostí a s žalostí, neb ho mnozí lidé
chválé i podnes, ktož sú jeho znali, že jest byl dobrý člověk, by jeho
byli kanovníci a kněžstvo s svú radú nekazili. Praví někteří, že by
proto vyjel z Čech, že v některú chvíli předtiem psal papeži, že by se
v Čechách kacířstvie počínalo, aby to papež opatřil, dokudž by se ne-
rozmohlo; potom s ním o tom mluveno, aby ty jmenoval a ukázal, kto
by ti byli, ješto by to začínali, že by se i oni k tomu přičiniti chtěli, aby
to bylo sstaveno. On k tomu nic neodpověděl, nechtě sobě klamu dáti;
a rozuměje tomu, že by o to měl puotku a řeč další, i jel z Čech, chtě
jeti k králi Zigmundovi uherskému, a než jeho dojel, otráven jest od
kuchaře. A toho, ktož jej otrávil, potom ho čtvrtili v Českém Brodě.
[Po něm byl Albík, mistr veliký vnitřnieho lékařstvie, arcibiskupem
pražským; a byl Němec z Uničova rodem. Pravili obecně lidé, že by se
ten vkúpil v to arcibiskupstvie, neb měl velmi mnoho zlatých; a dělal
sobě velmi krásný a nákladný hrob s mnohými cimbuřími u Matky
boží na Lúži v Starém městě pražském, chtě v něm ležeti, ale nezdařilo
mu se, neb sú jej vešken zbili a ztroskotali, a což naň peněz naložil, to
vše zmrháno. Ale že ten mistr Albík přieliš byl skúpý a neztravný,
i nechtěl rytířuov a panoší za sebú mieti, aby jim mnoho peněz neroz-
dával; i učini směnu ihned po několika neděléch o to arcibiskupstvie
a o děkanstvie vyšehradské; a k té směně přičini se Konrád pod-
komoří, aby byl sám arcibiskupem, jakož se pak potom tak stalo. Mistr
pak Albík byl jest potom proto arcibiskupem Cesarienským nazván a
jmenován a pobyl v Praze, co mu se zdálo; jide potom pryč z Prahy a
z Čech, tam umřel. Ale že Konrád, již jsa po Albíkovi arcibiskupem,
8
Ia
Ib
Ic
Id
I
II
III
IV
V
VI
VII
VIII
IX
X
XI
XII
XIII
XIV
XV
XVI
XVII
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
175
176
177
178
179