ctú hodinu; a stoje na cestě proti svatému Pangráci, i vytrhl svuoj meč, dávaje návěští Vyšehradským, aby udeřili na Pražany, a sám s druhé strany s velikým lidem. Ale páni korúhevní porozuměvše a vidúce, že s Vyšehradu pomoci jmieti nebudú, radili sú králi, aby ne- chal Pražanuov, řkúce, že »vezmete škodu na svém lidu«. Ale král jim řekl: »Jáť musím s těmi sedláky bojovati!« A pan Jindřich z Plumlova vece: »Vězte to jistě, králi, že dnes škodu vezmete a s hanbú utečete; jáť se bojím sedlských cepuov.« Jemužto král vece: »Já to víem, že vy Moravčíci jste bázliví a mně nevěrní.« A pan Jindřich s jinými pány moravskými, ssedavše s koní, řkú: »Aj, teď sme, kdež kážeš! Tu bu- deme, kdež ty nebudeš!« etc. I jdú pěškami k vojsku pražskému; a v tom hned Pražané je otrazili, že tu bude také hřiemaní z pušek dosti súdného dne, z samostříluov, z lučišť; a přišedše k vojsku pražskému, i tepú se a bodú se s nimi o přiekop, že tu bude tak veliké bitie ka- mením na odění. A potom vyskočí z přiekopuov cepníci na ty oděnce, a oni hřbet obrátí; i tepú je až do jich vojska cepy, kordy, klali je burdéři pod odění, a král na to hledie. Jedni je bili a druzí odění, pásy stříbrné, prsteny s nich brali a rúcha; tak je odnažili, že jediné v ha- céch leželi, a to tak hustě těla zbitých ležela, jako snopy po žencích. A nechali jich tak ležeti od pátka až do pondělka na nějaké úlehlici a metali je, ty zbité, na vozy a v přiekopiech je prstí přimietali. Tu zabichu pana [Jindřicha] z Plumlova, najvyššieho hejtmana moravského, pana Jindřicha Krumlovského, řečeného Leffl, pana Jaroslava z Veselé, pana Voka z Holštajna, pana Hynka z Malenovic, pana Albrechta z Cho- těnova, pana Petra z Štermberka, alias Konopišťského, pana Racka z Ryzmberka, pana Vácslava Klučovského, pana Henricha Bechyňské- ho, pana Alše Krka, pana Černohorského a Michalce mladého a Sobě- šína, rytíře udatného, a pana Janka Sekretáře; a tak tu pánuov čes- kých a moravských i jiných pánuov tu mnoho pohříchu snide. A tak ten den král bitvu ztrati i vozy i Vyšehrad. A král s Uhřaty utekl jest a nezastavil se ten den, jeliž v Českém Brodě. A ihned Vyše- hradu sstúpili sú Pražanuom v moc a oni hned zdi od města a věže a domy kněžské i královské paláce i pokoje zbořili; i také kosteluom sú neodpustili. A Pražané dali těm na vóli, kteříž byli v zavření na Vyšehradě, ktož chtí, aby táhli za králem, a kteříž by chtěli aby s nimi zuostali. I zuostalo jich s nimi mnoho. Neb v tom obležení vyšehrad- ském snědli sú koní jiezdných dvadceti a sto; a Racková Kobylová měla korec múky, i prodávala chléb těm žoldnéřuom v tom obležení; a dala z toho korce múky za osm kop grošóv chleba. A v tom boji jali pana Haška Ostrovského, kteréhož potom byli Pražané učinili hejt- manem, a on potom byl příčina stětí kněze Jana, kazatele pražského. Téhož léta Žižka a Pražané dobyli Říčan na panu Divišovi; a Žižka vyvedl sedm kněží do jedné jistby, a nedav slyšení ani naučení, i spá- lil je všecky. 34