že klášter se o svého bývalého opata jinak postará. Konvent na radu pana Jindřicha [z Lichtnburka?] rozhodl se souhlasem visitátorovým takto: Hynek bude bydleti v klášteře a to v místnostech obývaných dřívějším opatem. Ročně bude dostávati devět hřiven stříbra ve dvou částkách: na sv. Michala a na sv. Jiří. Bude dostávati dvojnásobnou porci jídla i pití, ve sklepě budou pro něho dva sudy vína. Šat bude dostávati jako převor a bude míti svého sluhu vydržovaného klášterem. Od chóru jej visitátor absolvoval, pro pří- pad, že by se ho někdy súčastnil, vyhradil mu čestné místo uprostřed hned za opatem. Rovněž nebyl povinen jísti s ostatními v refektáři, nýbrž oddě- leně, ve svém bytě s osobním kaplanem, jejž sobě mohl vyvoliti. Kromě toho dostalo se mu ještě té úlevy, že směl jísti i maso a mluviti v klášterní budově s jakýmikoliv laiky. Pouze s členy nemohl jednati, kdy by se mu bylo za- líbilo. Jak patrno, dovedl se konvent dobře postarati o opata donuceného k resignaci vlivem nepřízně mocných tohoto světa. Hlavním úkolem visitátorovým bylo důkladné seznání domácích poměrů, dle něhož pak nařídil případné opravy. Proto jsou visitační protokoly prvo- třídnými prameny pro poznání stavu řádu. Naše akta jsou tím důležitější, jelikož až dosud nemáme žádných zpráv o vnitřním životě v klášteřích čes- kých cisterciáků za doby předhusitské. Můžeme říci, že visitační nařízení kolem roku 1350 učiněná nejsou cister- ciákům k necti. Vycházíť z nich na jevo, že „nejtěžším proviněním“ byla hra v karty, které se oddávali někteří členové ve Zlaté Koruně. Při této pří- ležitosti můžeme se zároveň i přesvědčiti, že nařízení vydávaná generální kapitulou v Citeaux nezůstávala pouze na papíře, nýbrž že se i skutečně pro- váděla. Visitátor odvolávaje se na t. zv. „Novelly“ roku 1350 vydané,“ prohlašuje, že, kdo by hrál karty, bude po prvé za to potrestán postavením na nejposlednější místo v konventě a po celý rok bude na všechny pátky o chlebě a vodě. Pakli by ani to nepomohlo, bude zbaven řeholního šatu. V klášteře velehradském2 zase vysedávali dlouho při korbelích, ve Ždáře dělalo zle klevetnictví3 a s ním souvisící svády. V některých domech (Zlatá Koruna, Žďár, Velehrad) nezachovávali přísného silencia, jinde zase (Zlatá Koruna, Ždár) nebývali vždy představení doma, což bylo na škodu domácí kázni. Ve Ždáře vycházeli konventuálové bez vážné příčiny do sousedního městečka. Ve Zlaté Koruně zase někteří nerádi konali svá officia, činíce tak s reptáním anebo hledajíce místo sebe zástupce. Ve Ždáře dovolováno bez vážných příčin pojídati maso. To jsou „delikty“, s nimiž se potkáváme ve visitačních aktech cisterciátských s počátku předhusitské doby. O nějaké 1 Čís. 14. 2 Čís. 16. 3 Čís. 17. 101