síni oznámena. Těchto devět mnichů-professů odebralo se pak do chóru v ko- stele, kdež po vzývání Ducha sv. zvolili opata. Byl jím tamní převor Ger- hard z Borků (de Borken). Po zvolení vrátili se volitelé do kapitulní síně, prosíce otce-opata o potvrzení volby. Visitátor, uváživ, že kandidát vyho- vuje všem právním požadavkům, t. j. že jest manželského původu, má již přes třicet let, jest knězem, má dostatečné vzdělání a jest života naprosto bez- úhonného, potvrdil jej za opata, uděliv mu jurisdikci v záležitostech duchov- ních i světských. Nato vedli nově zvoleného opata za zpěvu „Te Deum laudamus“ do konventního kostela, by mu tam veřejně vzdali hold a složili poslušnost. O celém aktu pak byl vyhotoven protokol. S poněkud méně obvyklou formou volby se potkáváme na dominiu rožm- berském a to ve Vyšším Brodě, kde kromě volby přistupovala ještě jakási konfirmace rodiny fundátorské. Dovídáme se o tom z listu kanovníka Petra z Rožmberka zaslaného členům tamního kláštera před volbou roku 1380 konanou. Žádal jich, aby u přítomnosti jeho domácího kaplana hlasovali, koho si přejí míti opatem, jeho zástupce mu pak oznámí vůli konventu a on jim volbu potvrdí. Jednalo se zde patrně o formální zastoupení fundátorské rodiny při volbě a její potvrzení, neboť Petr se zaříkal, že nechce působiti na kapitulu nižádným vlivem, ale zdůraznil, že by nesnesl, aby vyšnobrodští cisterciáci ignorovali při volbě rodinu rožmberskou. Jestli by skutečně tak učinili, pak by nesměli počítati více s její blahovůlí. Kromě volby opatův měl visitátor tu a tam ještě jinou, méně příjemnou povinnost: Sesazení nebo resignaci představeného. Příklad máme ze Zďáru, kde roku 1351 se vzdal svého úřadu opat Hynek.2 Jelikož se jedná o udá- lost až dosud blíže neznámou (historikové kláštera žďárského Steinbach a Drož nevědí o ní blíže ničeho), budeme se jí důkladněji zabývati. O svatoduš- ních svátcích 1351 provedl opat nepomucký Ebrhart visitaci ve Žďáře, při níž resignoval do jeho rukou tamní opat Hynek zvolený teprve před dvěma roky. Příčina toho spočívala patrně v hájení zájmů klášterních na venek. Mělť Hynek řadu rozepří se svými sousedy, pány z Lichtnburka a nakonec upadl i v nemilost u markrabí Jana. Že rozhodovaly skutečně jenom pod- něty z venku přicházející, vysvítá z toho, že v protokole o tom sestaveném vyslovuje se odstupujícímu opatovi spokojenost a dává se mu „de suis bene- meritis“ za souhlasu celého konventu v užívání jistý blíže neoznačený dvůr. Hůře bylo s provedením. Markrabí Jan, jsa na Hynka rozezlen, odňal mu onen dvůr, trvaje na tom, aby se vrátil do kláštera. Na přímluvu vlivných osobností vrátil markrabě klášteru dvůr Hynkovi určený, však s podmínkou, 1 Čís. 26. 2 Čís. 28. 100