a 2. vzhledem k řádu samému. V prvním stačí poukázati na boje mezi men- dikanty a světským kněžstvem, abychom pochopili tendenci řádem v tomto ohledu sledovanou. Řád se snažil, pokud možno dobře vycházeti se světskými preláty, a možno-li, získati si jejich přízeň. Proto generální kapitula v Sieně (1365) zakázala bratřím proti nim něco mluviti na kázání nebo kdekoliv jinde, doporučujíc naproti tomu, aby si hleděli získati jejich náklonnost.1 Z toho vyplývá druhá tendence, totiž učiniti řád oblíbeným. Aby se tak mohlo vskut- ku státi, zakázala táž generální kapitula pod přísným jednoměsíčním trestem, aby některý člen řádu obracel se v kázáních proti spolubratrům nebo proti řádu vůbec. O pět let později byl zákaz onen ještě zostřen usnesením kapi- tuly florentinské, která stanovila na popudlivá kázání dokonce i trest vězení.2 Za těchto okolností rozumíme poměru řádu k Fitz-Ralphovi. Nechtěje pře- nášeti spory se světskou hierarchií před nepovolané forum laické a nemoha zároveň zůstávati lhostejným k útokům Armachanovým, hájil se vším důra- zem své zájmy na kompetentním místě, u sv. Stolice. Bylo to roku 1358, kdy řádový prokurátor hlásil, že peníze poskytnuté řádem na vedení procesu proti Armachanovi jsou již úplně vyčerpány, ač tvořily sumu velikou. Proto žádal o novou podporu k dalšímu vedení pře. Generál tedy předepsal každé pro- vincii dávku deseti zlatých. Tato částka připadla i na česko-polskou pro- vincii.3 Podobné cíle sledoval řád i při úřadě zpovědnickém. Zpovědí přicházeli členové do úzkého styku s laiky i jejich rodinami, což bylo pro řádovou propa- gandu okolností zvláště příznivou. Nelze při tom souhlasiti s Chaloupeckým,4 dle něhož „za zpověď se platilo“. Alespoň se nedá něco podobného tvrditi o augustiniánech-eremitech, kteří styků v úřadě zpovědnickém nabytých sna- žili se využíti pouze způsobem dovoleným a řádu svému svrchovaně prospěš- ným. Vysvítá to z ustanovení kapituly konané v Kolíně nad Rýnem (1371), v němž se doporučovalo provinciálům, aby požádali bratří-zpovědníků, pokud měli mocné penitenty, ať na ně působí stran zakládání nových konventů aneb ohledně oprav klášterů již stávajících.5 Takový užitek z úřadu zpovědnické- ho pro řád plynoucí byl zajisté přípustný a ani v nejmenším svatokupecký. Po těchto spíše všeobecných dokladech všimneme sobě poměru českých au- gustiniánů k duchovní správě. Dovídáme se o nich z neznámé až dosud listiny papežského legáta Jana patriarchy alexandrinského. Doklad onen jest tím cennější, jelikož pochází z poslední doby činnosti Miličovy v Praze.6 Za jeho pobytu ve Vídni dostavili se k němu augustiniáni, stěžujíce sobě na jednání 1U. d., IV., 447. 2 Ibid., 475. 3 Viz výpisy = gen. archivu, 1358, 16. listop. 4U. d., str. 145. 5 Analecta aug., V, 14. 6 Viz listinu = 18. září, 1372. 22