Proč docházelo k rozbrojům mezi augustiniány a kurátním duchovenstvem? Případ sušický nám dává tušiti, že se jednalo o poškozování hmotných zájmů světského duchovenstva, jak se v uvedené již listině z roku 1345 výslovně dočítáme. To však k vysvětlení oné nevraživosti nestačí, nýbrž jest vniknouti do věci hlouběji. Jest nutno přihlížeti netoliko k poměru světského kněžstva k augustiniánům, nýbrž i k poměru publika k nim. Tu pak nastává otázka, proč obyvatelstvo se k nim tolik táhlo? Již Janov,1 mluvě povšechně o řeholní- cích, pravil, že jsou daleko vzdělanější a proto jejich kázání stojí vysoko nad promluvami kněží světských, kteří se po většině ani z daleka nemohli kláš- ternímu kleru vyrovnati. Akta generálních kapitul augustiniánů-eremitů po- tvrzují v tomto směru výrok Janovův na celé čáře. Na kapitule sienské, ko- nané v roce 13382 bylo stanoveno vzdělání k duchovní správě potřebné. Zpo- vídati a kázati směl pouze takový člen řádu, který byl licenciátem bohosloví. Kdo by se opovážil bez této kvalifikace zpovídati nebo kázati, tomu bylo celých čtrnácte dní seděti za trest v refektáři na zemi. Později (1351) na ka- pitule v Basileji konané byl předepsán minimální věk pro zpovědníka potřeb- ný. Žádalo se totiž, aby zpovědník měl aspoň dvacet let.3 Pozdější doklady svědčí o stupňované snaze řádu dodati, pokud možno, nejschopnější lidi do duchovní správy. Tak v roce 1374 nařídila generální kapitula v Kolíně nad Rýnem konaná, by provinciálové i převoři donutili všechny schopné bratry, aby se cvičili v posvátném řečnictví. Kteří by nechtěli tak činiti, bude jim zakázáno zpovídati laiky.4 Z uvedeného právě nařízení jasně vysvítá, že řád přikládal kazatelskému úřadu ještě větší význam nežli zpovědnickému, což jest vysvětlitelno tím, že zpovědník mohl působiti pouze individuelně, od oso- by k osobě, kdežto kazatel mohl míti vliv na celé masy lidu. Podobný a ještě zajímavější dokument jest nařízení veronské kapituly (1377), dle něhož každý lektor musel kázati aspoň jednou za měsíc pod ztrátou hodnosti.5 Vzpomene- me-li si, že lektoři konali vysoká bohoslovecká studia v Italii, Anglii a ve Francii, pak zajisté pochopíme, že mužové tak vysoce inteligentní a světového rozhledu (dle uvedených již slov Janovových) dovedli se na kazatelně uplat- niti tak znamenitě, že se jim skutečně mohl málo kdo vyrovnati. Pro bližší poznání pastorace jest důležito seznámiti se s tendencí, již řád při ní sledoval. Jest známo, že právě ve století XIV. augustiniáni-eremité rychle vzrůstali pod vlivem t. zv. augustiniánské nálady. Rozumí se samo sebou, že v takovém stadiu snažilo se vedení řádu z časové nálady co nejvíce vytěžiti. Proto sledovalo při kázání dvojí směr: 1. Vzhledem k světským hierarchům 1 Regulac, III, 66. Srovn. mou práci: Z dějin bohoslužeb v době husitské, 3o. 2 Analecta aug., IV, 180. 3Ibid. 277. 4 U. d., V., 13. 5 Tamže, 36. 21