ejstarší a dosud neznámý doklad o domácím životě českých minoritů máme z roku 1340, kdy se konala provinciální kapitula v městě Klad- sku. Souvisela s reformním i snahami papeže Benedikta XII. Ten na- řídil řádovému generálovi Erhartovi, aby zvisitoval celý svůj řád, což také skutečně generál provedl. K úkolu tak velikému potřeboval plných deset let. Již předešlý papež Jan XXII. vydal r. 1317 (13. dubna) zvláštní dekret o nošení minoritského hábitu, o něž vznikl v řádě spor. Někteří členové totiž nosili šat neodpovídající františkánskému ideálu chudoby, což u přísnějších minoritů vyvolalo odpor. Učinil tedy papež autoritativní rozhodnutí, jemuž se měli všichni chybující podrobiti, ale někteří bratří svých představených neupo- slechli, nosíce hábity nepřípustného střihu dále. I vznesli představení opětov- nou stížnost za Benedikta XII., jenž nařídil, aby provinciálové a případně i kvardiánové rozhodli o rozměrech šatu i jakosti a barvě sukna. Hlavní pod- mínkou bylo, aby již ze šatu samého bylo pozorovati františkánskou chudobu. S ohlasem tohoto papežského nařízení potkáváme se na kapitule kladské. Generála na ní zastupovali fr. Jakub a fr. Vilém, kteří vyslechnuvše zástupce jednotlivých konventů, rozhodli o nošení hábitu takto: Vzhledem k chlad- nému podnebí minoritské provincie česko-polské dovoluje se bratřím nositi v zimè kožíšky, protože řád již učinil s nošením nedosti teplého šatstva v zimě trpké zkušenosti. Případ tento jest výmluvným dokladem přísné discipliny, jaká v řádě minoritském vládla. Představení věděli na vlastní zkušenost, že nedostatečný oděv škodil bratřím na zdraví, ale přesto neučinili v nošení hábitu po tak dlouho žadné změny, dokud jim to zástupcové generálovi nedovolili! Jestliže doklad z kapituly kladské jest spíše rázu povšechného, pak do- kumenty jihočeské výmluvně svědčí o vzorné a přísné observanci v tamních klášteřích. Jako cisterciáci, tak i minorité a klarisky vděčili tam za své zalo- žení a vydržování Rožmberkům. A jako v druhé polovici XIV. stol. probošt Petr z Rožmberka2 přísně dozíral nad řeholním životem cisterciáků, tak i obě františkánské větve jím na panství pětilisté růže uvedené podléhaly jeho dozoru. Dozor, jejž měl nad minority a klariskami, byl tak tuhý, že ho svým cisterciákům dal za odstrašující příklad. Vypravuje jim totiž, kterak jedna sestra v Českém Krumlově měla tajně u sebe šest hřiven. Dověděv se o tom, rozezlil se tak, že sestru z kláštera vypudil, poněvadž pro takovou osobu ne- bylo u klarisek místa. I po smrti Petrově byla v Čes. Krumlově tuhá řeholní kázeň. Vypravují nám o ní tři přímluvné listy cisterciáků vyšnobrodských k tamnímu kvardiánovi minoritskému. 1 Čís. 6. 2 Neumann, Studie o době předhusitské, Hlídka 1926, str. 61 n. 163