15 Ruští učenci shodují se v dohadu, že ruský Lucidář byl pořízen z předlohy německé, jak již bylo uvedeno. Pro srovnání s textem staro- českým zajímá nás zmínka o české zemi a o Češích v odstavci, kde se mluví o Evropě. Ve všech Lucidářích jsou na tomto místě zmateny názvy zeměpisné. V ruském textu představa o české zemi jest popletena na- dobro. 1) Pro dějiny styků literatury české a jihoslovanské zajímavý jest osud chorvatského Lucidáře. Prof. Ivan Milčetić nalezl jeho rukopis ze XVI. století na ostrově Krku (Veglia). Soudí, že chorvatský překlad Lucidáře byl pořízen asi v první polovici století XV. Divil se, jak mohl chorvatský glagolita, neuměje německy, překládati německý text Lucidáře. Z ukázek staročeského Lucidáře, uveřejněných od Schorbacha (l. c.) z Fürstenber- ského rukopisu, vyrozuměl, že chorvatský Lucidář byl přeložen z Lucidáře českého. Dokazují to vedle jiného četné a nápadné bohemismy v chorvatském překladě.2) Překladatel Chorvát nerozuměl asi dobře českému textu, po- držoval česká slova a úsloví, jež mají v chorvatském buď docela jiný význam, anebo nebyly nikdy a nejsou vůbec v jazyku chorvatském obvyklé, známé. Některé věty oplývají bohemismy tak, že bez pomoci českých slov byl by text chorvatský vůbec nejasný, nesrozumitelný.3) Objev tento svědčí o vlivu literatury staročeské na chorvatskou. Prof. Milčetić soudí, že Lucidář chorvatský byl přeložen na začátku věku XV. v slovanském klášteře v Emausích v Praze, kdež meškali chorvatští glagolité. Některý mohl bud Lucidář z češtiny přeložiti nebo mohl český Lucidář po vypuzení z kláštera za válek husitských přinésti do Chorvatska nebo do Istrie a tam pak byl přeložen. Text hodlá Milčetić vydati ve sbírce »Starine«, nákladem Jihoslovanské Akademie v Záhřebě. Zpráv o polském Lucidáři nemohl jsem se nikde dopátrati. P. prof. Dr. Al. Brückner v Berlíně, vynikající znalec středověké literatury polské 1) 23. »Вторая часть мира сего зоветця Европа, иже простреся ся по горамъ. Тамо языкъ Германскіи, Готфы; тамо величаншая гора Дунаи; а отъ моря языкъ благо- избранныи людис храбри Словенстіи Русь; тамо же Бенряне. Чехи, Ляхи, Поляки, Борин- чаны, Фриги, Микнане, Датцы и Керентяне, Фриландия i иныя многая земли. На другои земли тое жъ Европы земли: Остерландия, Унгария, Боемия, Чехове, Греки ...« 2) Iv. Milčetič, Ueber den kroatischen und böhmischen Lucidarius. Jagićův Archiv für slavische Philologie, XIX. B., Berlin 1897, str. 556—563, též otisk zvláštní. Srv. zprávu Iv. Milčetiće, Český a chorvatský Lucidář, Český Lid V, 1896, str. 95; Český Lid VIII, 1898, Literatura, č. 146, str. 24. 3) Milčetić, 1. c, str. 562: »како то придет', да месеца прибива и убива“ (doslovně z českého: přibývá i ubývá, kteréžto významy nejsou v chorvatštině nikde jinde doloženy).