Pak nabyv již velikého bohatství, když předvídal si rozbroje domácí, an odboj u jedněch již počínal, u druhých počínati chtěl, položil si sobě klamlivé naděje v to, co neslušného jest, a připojiv 587 k sobě tovaryše chtivé novot, s nimi v nový jakýsi závazek vstou- pil si. ZDENĚK: Pod přikrytím dotýkáš mé dobré pověsti, jako bys co zlého tajiti chtěl. Budeš-li tak pokračovati, pánové, já mlčeti ne- budu. RABŠTEIN i ŠVAMBERK: Mluv zřejmě, Viléme, nechaje barev řečnických a sofistických. VILÉM: Řeknu tedy zjevně, co sem přikrýval: po novém pový- šení, po královském důstojenství zabažil si se. ZDENĚK: Bůh mi svědek, že mi to nikdy netanulo na mysli. Jakž bych na to myslil, když to jen mužům nejmoudřejším a nejsrdna- tějším dařiti se může? Příklad máte na tomto Jiřím, kterýž když nehodně povýšen, hodně zase svržen jest. Protož aby mi se nepřihodilo také, že bych s větší hanbou strůnu sehnán byl, nežli byla čest, s kterouž bych naň dosednul, spokojuji se stavem svým, aniž toužím po vyšším. Pro víru však katolickou všecko trpěti nikdy sem se nezdráhal. Lidé neumějíce jazykův svých míti na uzdě, mluvívají to i ono; já však nepravdy pravdou vždy porážeti budu. VILÉM: Slova slyšíme, na skutky se díváme. Povím dále, cos dělal. Na hradě tvém Zelené Hoře, jejž vystavený na klášterském záduší ty podle tvé svrchované k duchovenstvu, stolici apoštolské a Pánu Bohu lásky osáhnul si, sešli ste se biskup vratislavský 31