XXI Rozjařená společnost krčemní připíjela si lichocením: »A ty jsi dobrý Franta, připímť!« Podobá se pravdě, že ohlas tohoto významu posud udržuje se v staré písni lidové: »Šel jest Franta mezi Franty, prodal kabát, koupil karty. Lepší karty, nežli kabát, kartama si můžem' zahrát!«1) Podobá se dále pravdě, že i přísloví a úsloví »Z nouze Franta dobrý« »To jsi pěkný Franta« a pod. udržují paměť staročeského Franty ve smyslu vylíčeném. Tento a podobný význam slov »Franta«, »Frantovství« tak u nás zdomácněl, že se vloudil i do vážných polemik náboženských a politických V druhé Apologii2) stavů českých r. 1618 v souvislosti textové čteme: »Luter, pronevěřilý, vyběhlý a vykápěný mnich, hněvivý a pyšný Franta, nestydatý člověk.« V Ohlášení na spis Sam. Martinia z Dražova, r. 1635 v pásmu námitek charakterisuje Komenský šelmovské, potutelné jednání »Škoda, že takový rhetorikant nezachovává aequalitatem styli. Někdy čistě a vážně mluví jako theolog a z toho zase Frantovstvím zatrhá, t. j úštipkami lehkými, na muže vážného nepřipadajícími.«3) Z hojných těchto a podobných zmínek uvádím ještě zkrácenou formu (srv. dále názvy polský a ruský) »Frant«, jehož užívá rovněž s příhanou Lomnický na označenou světáka bezbožného, jehož klečení při modlitbě prý mrzí, ale k zábavám jest stále svěží a ochotný ... »Ježto jest nás mnoho sobě rovných, podobných lenochovými lýky svázaných, že mnohem spíše a snáze sedlák v lese velikou kládu navalí a naloží, nežli mnohý na svá kolena se skloní a se Pánu Bohu pomodlí. Leč ten některý Frant, když mu nedá přirození zaspati, musí povstati a o půl noci i na svítání své kejklzoky provozovati.«4) Veliké oblibě »Frantových Práv« nasvědčuje dále to, že vedle Franty i jiné osoby, vystupující v této skladbě, bývají uvozovány příslovím jakožto 1) Erben, Prostonárodní české písně a říkadla, nové vydání, v Praze, str. 438, č. 27. Srv. píseň moravskou u Sušila, Moravské národní písně, 2. vyd., v Brně, 1860, str. 608, č. 784 a jiné ještě varianty podle udajů: Zíbrt, Bibliografický přehled českých národních písní, 1. c. str. 268. 2) Druhá Apologie stavův království Českého, v Starém Městě Pražském, 1618 1. P., Q. 3) Na spis proti Jednotě bratrské od M. Sam. Martinia z Dražova sepsané Star- ších kněží, též Jednoty bratrské na ten čas, v Lešně Polském v exilium zůstávajících, ohlášení l. 1635, str. 111. 4) Výklad prostý na nejsvětější modlitbu Pánem Kristem vydanou »Otče náš« v Star. Městě Pražském, 1605, str. 59.