XVI z Heslova v »Tragedii masopusta«. Na masopustní kvas zavítal také Grobian a »jakž se posadil, dvě sklenice rozrazil«. Tropil nezbedné věci, připíjel, chlubil se, že má tovaryše dobrého, »na žádného nic nedbá, když pana Troupa s sebou má«. Tento s hurtem přikvačí: » . . . Pan Grobian mne s sebou vzal, že jsem blázen, k tomu se znám, však pak jím nejsem v světě sám, z vás také bláznův nadělám.« 1) »Krobiánův smutek« nosili u nás ti, kdož nečistili nehtů. Srv. Libertin, De educatione iuventutis, 1715, 1. c 4.: »Má takové (nehty) v osmi dnech ostříhati, neřád ale, který se za nimi drží, každodenně od- vundáti, aby při koncích černé linie, jenž smutek Krobianův slují, spatřené nebyly«. V první polovici století XVIII. byla patrně pořízena česká úprava doktora Grobiana znova, podle překladu německého od Hellbacha a Kien- heckla. Český rýmovník neřídil se přesně originalem. Rým vynucoval často násilně odchylky od textu německého. Všeobecné oblibě nasvědčuje vydávání Grobianových Práv v několika knihtiskárnách, rychle za sebou, se starším názvem: »Práva nepravá nezdvořilého doktora Krobiána, v nichžto pod žertem opravdově mnohé nynější nemravy směšné představuje. Jestli se to tejče tebe, zastyd se a naprav sebe.« Vydání pozdější (z konce XVIII. století a ze století XIX.) mají název změněný: »Užitečný spis od doktora Grobiana, všem vůbec z upřímnosti učiněný, v němž napomíná pilně k ostřihání svých mravů a znamenitých ctností, kterémužto kdo by dobře vyrozuměl, jistě nemalý užitek dosáhne.« Ze známých vydání (se jménem místa nebo tiskaře a roku) uvá- dím:2) 1. Ign. Hilgartnera v »Jindřicho Hradci«, bez roku, s dřevorytinou (drastické vyobrazení následků opilství a žroutství). 2. V Brně, 1748. 3. V Praze, u Fr. Jauernicha r. 1761. 4. Fr. Slerta, na Horách Kutných r. 1764. 5. J. Bartolomaidesa, v Olomouci r. 1768. 6. V Holomouci u Jos. Hirnlové r. 1786. 7. V Praze r. 1808, bez jména vydavatelova. 8. V Praze. u A. Zimy, bez roku. 9. Několik vydání v Uh. Skalici v tiskárně Škarniclově (»písmem F. X. Škarnicla«, pak »synův«). Překvapuje tu, že ještě r. 1873 vydává se na Slovensku pro lid v úpravě knížek jarmarečních a poutních skoro ve věrném otisku »Spis doktora Grobiana«. Text těchto vydání neshoduje se vzájemně. Snad nechybíme pravdy dohadem, že na začátku jednotlivé tiskárny opatřily si český překlad lá- kavého čtení od různých autorů, kteří pak text zkracovali, kapitoly pře- hazovali i některé vypouštěli a zase přidávali rýmování o víně, o pivě, o lázni, o rychtáři atd. Texty byly potom otiskovány starým pravopisem i s archaismy v řeči, nedosti srozumitelnými novějšímu čtenáři. Zajímavé je také, že hrubství bylo v pozdějších vydáních sesilováno přídavky až ohyzdnými a pro vkus nynější vůbec nesnesitelnými. Jízlivé líčení sati- 1) Zíbrt, Staročeské výroční obyčeje, 1. c., str. 37. 2) Srv. Jungmann, Historie Liter. Č. IV. č. 219.