XXV Z věnování patrno, že Mantuan nebyl cizím přistěhovalcem do Plzně, nýbrž že byl rodákem tamějším, že měl v Plzni majetek po svém otci, po jehož smrti přišel z Norimberka urovnat dědictví. Jmenuje dále jiné svoje známé, vedle Jílka z Doubravky, s dokonalou místní znalostí. Do řady známých posud prvotisků českých, vydaných v No- rimberce, přibývá tímto zjištěním »Frantových Práv« nově nalezená inkunabule světského obsahu. První otázka, kterou dlužno řešiti v úvaze o Frantových Právech, vybízí k dohadu o vzniku tohoto názvu. Jest to žertovná sbírka »Práv«. Jde o vysvětlení, proč se nazývají »Frantova«. Podepsaný radil se o tom s p. řed. A. Truhlářem, vydavatelem Ezopových fabulí s obšírným úvodem literárně-historickým, — o literatuře příbuzné s Frantovými Právy. Podle dohadu p. řed. Truhláře byly u nás oblíbeny a překládány skladby, roz- právky autora »Narrenschiffu«, Sebastiana Branta, jehož příjmení po staro- česku vyslovovalo se Prant. Spisovatel záhy stal se populární snad ve všech literaturách evropských a jeho jméno stotožňovalo se pak s představou osobnosti čtveračivé, potutelně kárající. Prantovy rozprávky záhy byly také přeloženy do češtiny a často potom vydávány.1) Nebylo by divu, proč Mantuan pojmenoval žertovně Práva »Frantova«, když jméno Brant, Prant mělo vylíčený význam. V české výslovnosti od »Prant« k »Frant« není daleko. Zároveň pak tu mohl působiti a splynouti s názvem tím čtvera- čivý přídech zkráceného jména František-Franta, jenž se tímto postupem mohl státi zakladatelem bujného cechu, po něm pak pojmenovaného, Frantovského. Jinak vykládá název J. Černý:2) »Nápadno jest, že Franta nabyl vý- »slovutný muž Jan Jílek«. Roku 1506 dne 30. dubna v listu vladyky Mikuláše z Tu- padel a v Letkově uvádí se mezi svědky: Jan Jílek z Doubravky, měštěnín v Novém Plzni. Syn Jana Jílka, Linhart, uvádí se r. 1510—1 mezi staršími obecními. R. 1511—3 přichází mezi konšely. Roku 1518 (kdy »Frantova Práva« byla vydána) jmenuje se radním písařem. Rodinný dům č. 279 měl až do smrti své r. 1543, kdy byl prodán od poručníků Bílkovi kováři. Pokud se týče přídomku »z Doubravky«, poučuje A. Ry- bička (Jan z Doubravky a Hradiště, biskup Olomoucký, Čas. Č. Mus. 1874, str. 106), že před r. 1517 Kašpar Ebrzvín z Hradiště přijal mezi jinými přátely svými též Jana Skálu a jeho příbuzného L. Jílka k erbu a titulu svému »z Hradiště«, k němuž oni připojili titul »z Doubravky«, píšíce se potom »z Doubravky a z Hradiště«, vzdavše se příjmení svého Skálové. Za laskavé poučení podle archivních pramenů kr. města Plzně děkuji srdečně p. prof. Jos. Strnadovi, městskému archiváři v Plzni. Srv. Martin Hruška, Kniha pamětní král. krajského města Plzně od r. 775—1870, v Plzni, 1881, str. 64, 66; M. Šimona Plachého z Třebnice Paměti Plzeňské, vyd. Jos Strnad, v Plzni, str. 93 pozn. 1. 1) Viz Ant. Truhlář, Jana Albína Ezopovy fabule a Brantovy rozprávky (Sbírka pramenů, vyd. III. třída České Akademie, I, 2, č. 3), v Praze, 1901. 2) Příspěvky k české etymologii lidové, Knihovny Českého Lidu č. III, v Praze, 1894, str. 84.