50 Jednotlivé pečeti na instrumentech nelze podrobněji popisovati, protože náleží rozmanitým stavům, úřadům a osobám, podle toho, kdo jednal, koho si bral za svědky a který úřad jednání schvaloval. Při transumptech bývá nejčastěji připojena pečet oficialátu. Za zvláštnost při notářských instrumentech můžeme míti majestátní pečeť císaře Karla IV., jež byla přivěšena na instrumentu veřejného notáře Martina z Petro- vice3) o rozhodčím výroku císařově z 30. ledna 1370 ve sporu kapituly a měšťanů vratislavských a ohlášena v eschatokolu slovy: „Que omnia et singula per notarios publicos subscriptos publicari mandavimus et redegi [!] in formam publici documenti presencium sub imperialis nostre maiestatis sigillo testimonio litterarum." Počet pečetí při jednotlivých instrumentech jest velmi rozmanitý, největšího však bylo dosaženo r. 1401 při instrumentu o exkomunikaci čtyř rytířů z okolí Velkého Boru pro obsazení místního kostela. K instrumentu bylo celkem přivěšeno 25 pečetí duchovních hodnostářů s velkou pečetí strahovského opata uprostřed.34) Pečeti byly pravidelně přivěšovány na proužcích pergamenu. Pergamen byl po sepsání instrumentu opatřen ohybem (plikou) a do ohybu byly učiněny pravidelně dva zářezy a jimi byl protažen pergamenový proužek. Jiného materiálu k zavěšení nebylo užíváno. Instrumenty byly zpečetěny teprve tehdy, když byly hotové a podepsány veřej- ným notářem, třebas se v koroboračních formulích mluví o zpečetění v minulém čase. O osobních pečetích veřejných notářů, které se v cizích poměrech vyskytují až později, v pramenech jsem nenalezl žádné zmínky. Avšak je zachováno stříbrné pečetidlo městského písaře pražského Petra,35) o němž je známo, že byl veřejným notářem. e) Úprava hotového instrumentu. Hotový instrument byl sklá- dán nejrozmanitějším způsobem podle vzorů, jaké shledáváme i u současných listin soukromých. Byl-li instrument opatřen pečetí, bylo se skládáním začato se shora, aby pečet na plice zůstala volná. Složený pruh byl pak ještě přeložen se stran dovnitř, obyčejně na tři stejné délky. Původní překládání nebylo nikdy u zachovaných instru- mentů měněno. Do vzniklého obdélníku nebo čtverce ve středu ohybů byl dodatečně vepsán regest listiny. Regesty bývají ve většině současné, ale pořizoval si je asi pří- jemce. Na některých instrumentech, pokud byly v klášterním držení, zejména zderaz- ského kláštera, shledává se na plice nebo na dorsu listiny znamení R. Inkoust a duktus písmen svědčí o cizí vycvičené ruce, a možno je, alespoň pokud jde o Zderaz, míti podle názoru V. Vojtíška za registrační znaménko klášterního písaře, jenž opisoval instrument do kopiáře kláštera. 33) Viz v seznamu notáře č. 191. 84) Viz instrument notáře č. 344. *) F. Čáda popsal v článku „Pečetidla českých měst a obcí v archivu Národního musea v Praze“ str. 54 č. 55 (Čas. Spol. přátel starožitností čes. v Praze 1926) pečetidlo městského notáře pražského Petra (1296—1806), jež má opis: † S'PETRI NOTARII CIVITATIS PRAGEN. V pečetním poli spatřujeme dvouocasého lva ve skoku, majícího na hlavě helm s klenotem orlího křídla. V. Vojtíšek (K otázce erbu českého krále, Čas. Nár. mus. CV, str. 60, 1981) soudí, že lev zdůrazňuje královskou autoritu, pod níž stál písař Petr, zvaný někdy i notarius publicus. Tímto pečetidlem není nijak oslabeno poznání, že veřejní notáři neužívali ve 14. století pečetě. Gerber (Die Notariatsurkunde, str. 27) uvádí první pečeť frankfurtského notáře k r. 1473.