Strana 27
27
Známe jím sepsaný instrument, datovaný v Písku 20. února 1380. Klerika krakovské
diecése Václava Heřmanova z Polaninovic v počtu 28 notářů neuvádím, protože, jeho
jméno přichází jen ve formuláři české provenience a za jeho působiště jest 7. pro-
since 1381 uváděn Krakov. Snad byl zmíněný notář jmenován v Praze, nebo alespoň
byl skladateli formuláře, zachovaného v rukopise universitní knihovny IV A 5,
osobně znám.
Roku 1383 působil v Praze klerik kulmské diecése Nicolaus Hok de Brudencz7°)
a na Moravě ve Vyškově klerik lubecké diecése Gotfridus Crempe. Klerik térouanské
diecése Petrus Militis, písař dubrovnického arcibiskupa Maffiola, se zdržoval r. 1386
v Praze jistě jen přechodně. V letech 1386—1394 působil v hlavním městě českém
veřejný notář Matěj z Míšně, 1) ale určitějších zpráv o něm nemáme. Zda se zdržoval
na území české koruny klerik kaminské diecése Štěpán Petrův ze Štětína, nemohu
s určitostí tvrditi.72) 23. srpna 1396 sepsal v Kutné Hoře klerik bamberské diecése
Heřman z Norimberka transumpt testamentů. Vyníkajícím veřejným notářem byl
Petr, řečený Rabštejn nebo Polák, syn Matěje z Mokrska, ženatý klerik krakovské
diecése. Působil v Praze od r. 1401 až do r. 1419 a jeho oblíbenost jest nejlepším
dokladem dobrého poměru českého národa k Polákům.73) Cizincem byl také Mathias
Hemliss, klerik utrechtské diecése, jenž zastával v Praze r. 1406 úřad veřejného notáře
a byl i prokurátorem konsistoře.74)
Zmínil jsem se poněkud podrobněji o všech cizích veřejných notářích na území
české koruny a o jejich činnosti až na nepatrné výjimky zcela náhodné, aby vyzněl
zcela jasně závěr, že veřejní notáři v českých zemích byli z 96 tuzemci a vyhotovili
na 98 všech zachovaných instrumentů domácí provenience. České země byly
v produkci veřejných notářů zcela soběstačné a nejvyspělejší ve střední Evropě.
V této souvislosti se vtírá ještě jedna vážná otázka: kolik procent z veřejných
notářů tuzemských bylo Němců? Nelze přesně odpověděti, protože latinská jména
veřejných notářů v pramenech jenom zřídka prozradí národnost. V pražské diecési
nutno pokládati nejvýše 2% veřejných notářů za rodilé Němce,75) avšak ve vratislav-
ské diecési, prosycené německými kolonisty, bylo Němců nejméně 5 , třebas slo-
vanský živel všude naprosto převládal.76) I na zachovaném notářském formuláři
s konce 14. století, Ms. IV A 5 v Národní a universitní knihovně v Praze, pracoval
částečně veřejný notář německé národnosti, jak svědčí rozmanité přípisky v textu.
V zásadě české země od Šumavy až daleko na sever k Braniborsku byly doména
veřejných notářů slovanského původu.
4. Působiště. Hlavní působiště veřejných notářů v zemích koruny české
bylo město Praha, sídlo arcibiskupa a jeho úřadů a středisko všeho kulturního dění
*) Viz v seznamu notáře č. 277.
11) Viz v seznamu notáře č. 302.
Viz v seznamu notáře č. 320.
Viz v seznamu notáře č. 427.
Viz v seznamu notáře č. 491.
Srov. v seznamu č. 29, 184, 509 a pro olomouckou diecési č. 94, 104.
73) Srov. v seznamu č. 127, 259, 288, 328?, 590.
12)
13)
74)
73)
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130