31 stále možnost vysvěcení a dosažení církevních obročí, o čemž je dosti zpráv. Když arcibiskup Arnošt zakázal duchovním osobám s vyšším svěcením výkon notářského úřadu, zmenšil se sice počet veřejných notářů, ale vyhlídky stavu se nezlepšily. Od 80. let 14. století možno sledovati majetkové poměry veřejných notářů podrobněji v zachovaných soudních aktech pražské konsistoře.110) Velmi zajímavé jsou honoráře (salarium) za instrumenty. Tak na příklad 17. listopadu 1376 zavázal se klerik Bernard z Kouřimu,111) že zaplatí do 8 dnů písaři kanceláře Janovi z Nepomuku dluh 34 grošů za vyhotovení instrumentu o úroku 8 kop grošů. Bernard, za něhož se zaručil Bohuněk, farář z Českého Brodu, zapravil však dluh teprve 3. prosince zmíněného roku. Dlužníci za písařské práce byli velmi liknaví a musilo se jim hroziti i církevními tresty. Podobný zápis o dluhu se nalezne k 25. dubnu 1377 ve prospěch Mikuláše Matějova z Prahy112) a k 4. dubnu 1378 ve prospěch Jana z Dohalic.113) Posléze se jmenovanému veřejnému notáři zavázal Kuneš, služebník Vaňka z Dubé, že zaplatí a v kanceláři složí dluh 40 grošů. K 8. květnu 1381 se shledává další zajímavý zápis, že se nově zvolený opat břev- novský podvolil zaplatiti salarium veřejným notářům Petrovi z Radešova a Benediktovi z Hoštky za instrumenty a práce (labores), které měli s jeho volbou, podřizuje se ohledně výše sumy rozhodnutí rozhodčích, jimiž byli určeni dva advokáti kon- sistoře.114) Dne 7. června 1392 slíbil Jan, farář v Hubicích, že zaplatí Mikuláši z Lomnice 1 kopu bez 5 grošů do sv. Havla jako salarium.115) Dne 26. dubna 1393 přiznal Matěj, farář v Želině u Chomutova, dluh 7 grošů „pro salario“ Přibíkovi z Boru. Zdá se, že to byl zbytek.116) Někdy však bylo veřejným notářům placeno i v naturáliích, jak svědčí zmínka k 12. červnu 1396, že Prokop, kněz z Prahy, slíbil notáři Valentinovi, řečenému Kanček, dáti boty v ceně 26 grošů (calligas in valore 26 grossorum), jakmile se stane farářem, za úkony pro něho předsevzaté.117) Mikuláš z Lomnice vedl 10. května 1406 spor s knězem Maršíkem o 4 kopy grošů „pro salario“. Za 14 dní pak notář navrhl odsouzení dlužníka pro nedostavení k soudu.118) Podobné spory o honoráře jsou zaznamenány ještě k r. 1407.119) Z uvedeného vyplývá, že se notářův honorář řídil mnoha okolnostmi; z nich zejména majetnost žadatele za instrument a výše obnosu, o který se jednalo, měly vliv na požadavky notářovy. Honorář jistě závisel i na velikosti užitého pergamenu,120) dále na úhlednosti čistopisu a na počtu spolupodpisů veřejných notářů. Za úkony 110) Soudní akta konsistoře pražské (Acta iudiciaria consistorii Pragensis), vydal F. Tadra v Historickém archivu, Praha 1893—1901, 7 částí z let 1373—1387, 1392—1393, 1396—1398, 1401—1404, 1406—1408, 1420—1424 a zlomky některých nezahrnutých let. 111) Acta iud. I. 172, č. 139. 1y Acta iud. I. 193, č. 51. 13 Acta iud. I. 346, č. 127. 114) Acta iud. II. 100, č. 142. 113) Acta iud. III. 49, č. 204. 118) Acta iud. III. 128, č. 90. 171) Acta iud. III. 409, č. 364. 113) Acta iud. V. 135, č. 500 a str. 150 č. 563. 119) Acta iud. VI. 2, č. 7, str. 9 č. 45, str. 108 č. 412. 190) Za jeden pergamenový list se platilo v husitských válkách asi 3 groše (Kniha počtů Starého města pražského, rkp. arch. m. Prahy č. 20).