38 sl.), čís. 10, a stať Konec spasenie lidského, 282a sl., část to čísla 7, shodná s odstavci „o nebeské radosti“ ze Štít. uč. 157a1 sl. Sborník uzavírá „Dokonánie kněh těchto“ podobně jako ve sborníku Štít. uč., a za ním pak dále čteme přípisky: „Skonávají sě kníhy tyto urozeného panoše Pavla z Sulevic a z Řehlovic, psané skrze Ja- kuba z Velemína léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého šedesátého pátého tu sobotu před posvícením toho božieho domu a kostela v Rehloviciech a prvnieho léta po moru.“ Pak červeně: „Item téhož léta svadili sě páni češtie proti králi Jiřie o mnohé věci a najviec o vieru kře- sťanskú.“ Registrum vyplňuje zbytek, 11. 282 1—284 2 (= staré 285 1 až 287a2). Složení textu Sázavského je třeba ještě vyšetřiti. Jisto je, že je to kombinace z recensí dvou, sborníku Klementinského a Musejního, čímž se stalo, že se některé kusy opakují. Původcem jejím není ovšem Štítný sám, nýbrž někdo pozdější. 7. Sborník Jindřichohradecký-Vávrův. Sborník tento (Štít JHrad. nebo ŠtítVávr.) chová se nyní ve ve- řejné knihovně v Praze, opatřen značkou XVII D 31. Je to opět papírový foliant o 168 listech, popsaných písmem neúhledným ve dvou sloupcích. Napsán byl roku 1492 jindřichohradeckým písařem Vávrou z Jivjan, a to podle předlohy pořízené r. 1454 starším písařem městským, Matějem Čapkem. Tak poznamenáno v přípise na konci ruko- pisu 168a2: „Z daru božieho napsány jsú tyto kníhy a to všecko, což v těchto knihách psáno stojí, rukú Matěje Čapka, v ty časy písaře hradeckého, v Jindřichově Hradci a skonány jsú v pondělí po družebné neděli v puostě před svatým Ambrožem léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého padesátého čtvrtého. Kteréžto složil jest slovutný panoše bohu milý Tuoma z Zásmuk a z Chotěmic dětem svým vlastním nynie čtúc před osm- desáti lety o rozličném křesťanských věcí naučení ku paměti křesťanské viery a dobrých vášní. Ale já, Vávra z Jivjan, měštěnín v Hradci Jindři- chově a starý písař tudiež, skonal sem tyto knihy léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého devadesátého druhého —“ O sborníku Vávrově zprávy podali Jungmann v Rozboru stčes. lit. (1841), str. 196, a ve 2. vydání Historie lit. čes. II, 158b), pak Erben v edici Knih šesterých XXXV (čís. IX), Hanuš ve své monografii LXII a Rudolf Soukup v programu gymnasia chrudimského 1886, str. 4 (shrnuje věci známé). Otisky jsou dosud jen částečné, a to v Jungmannově Roz- boru str. 200 n. (úryvek o vieře) a u Erbena 1. c. (jednak Výklad na Zdráva Maria, Dodavky I, str. 287—298, jednak stati o úvodu do kostela, svě- cenině, smrti a pohřbu, Dodavky III, str. 307—312).