78 byl v té příčině v Čechách vůbec prvý, je praotcem české filosofie (34). Z jiných úsudků autorových závažnější je poznání, že ve spisích Štítného jsou uloženy vzácné příspěvky k dějinám české vzdělanosti, jež poskytnou ještě hojnou kořist (13). V celku však má rozprava Durdíkova ráz prostredně feuilletonistický. Roku 1885 uveřejnil J. Annenkov Výpisy z Pařížského ruko- pisu spisů Štítného (a Chelčického, v ČČMus. LIX (1885), 394 sl.). Vedle popisu kodexu je zde úvod Štítného („Otěž otce tvého“), otázky dítek (nápisy kapitol čís. 1—62) a odpověď otcova na otázku osmou. Velmi instruktivní článek podal roku následujícího Rud. Soukup v programu gymnasia chrudimského s nadpisem O rukopise Štít- ného Jindřichohradeckém se zvláštním zřetelem k rodinným poměrům a povaze spisovatelově. Hlavně cenné opravy textu Vrťátkova obsahují Příspěvky ke kritice a výkladu Štítného, jež uveřejnil r. 1888 K. Černý (v List. fil. XV (1888), 114 násl.). Po delší přestávce pokročilo vydání spisův Štítného teprve r. 1897 otištěním Řečí besedních z rukopisu Budišínského, jež pod- nikl M. Hattala nákladem České Akademie. Žel, že je to vydání namnoze chybné, jak dovodil r. 1899 V. Lacina v Listech filol. XXVI (1899), 215 násl. obšírným článkem Budišínský rukopis Štítného Řečí besedních, v němž jednak ostře kritisuje vydání Hattalovo, jednak podává rozbor obsahu.*) *) Potud bibliografie Gebaurova; v posledních letech má některé mezery, jež doplňuje po svou dobu prvý díl Vlčkových Dějin české literatury (63 sl.) a do r. 1898 Jos. Hanuš v Památníku Čes. akademie (IIIa, 65 sl.). Další literaturu, ze- jména pro poznání vzorů Štítného velmi důležitou, uvádí do r. 1911 Jan Jakubec v svých Dějinách literatury české (85 sl.). Práce nejnovější registrovány jsou konečně ve Sborníku filologickém, vycházejícím od roku 1911.