157 nám bylo třeba, nemá slúžiti, až zdráv bude. Pakli by nás dřéveřečeného Vaňka buoh neuchoval, tehdy napředmenovaný Jan i jeho děti mají všiej tej služby prázdni býti a po mej smrti svrchupsanému Janovi i jeho erbóm spravedlivým dávámy plnú moc tímto listem to svrchupsané sbožie ku pravému dedicstvie, aby jě mohli dáti, prodati i směniti jako své vlastnie, komuž chtie; a na tom my svrchupsaný Vaněk i naši erbové slibujem nepřekážeti a to všě zdržeti, jako se napřed přeše. A jestliže by dřéveřečeného Jana prve buoh neuchoval, než nás Vaňka, a dětí neměl spravedlivých, tehdy to sbožie dřéveřečené má nám zasě svobodno i vráceno býti, jako dědictvie vlastní našě; pakli by spravedlivé své děti měl a v tej chvíli umřěl a ony po něm živy ostaly, tehdy tym dětem jeho dali smy i dávámy to sbožie ku pravému dědicstvie a ony nám Vaňkovi z Bozkovic i našim erbóm nemají činiti žádnej služby. A dále dávámy plnú moc častokrát menovanému Janovi, když by sě oženil, že móž na tom sbožie svej ženě věno ukázati, jakož právo jest; a jestliže by Jan dřévepsaný nám v našěm člověčstvie nechtěl toho zasluhovati, jakož se navrchu píše, tehdy tento list aby žádnej moci neměl. A tomu všemu na svědomí a pro lepší jistost s naší dobrú vólí naši vlastní pečet přivěsili jsmy a připrosili jsmy slovutných panoší Jana řečeného Bukovec z Bukovice, Beneše z Přieluka a Hynka z Týnce v ty časy purkrabí na Črnej Hoře, jenž jsú také své pečeti na svědomie přivěsili k tomto listu. Dán na Črnej Hoře, od narozenie božieho tisíc čtyři sta desátého letha, v tu sobotu den svatej Lucie. Orig., Perg., 4 Siegel an Presseln. — Brünn, Stadtarchiv. 175. Die Gebrüder Herart und Georg von Kunstat bekennen, dass sie dem Hanuš Sumpok, Tuchmacher aus Boskowitz, ihren Hof in Suditz um 90 Schock Gr. verkauft haben. Dt. Boskowitz, 21. December 1410. My Herart a Jiřík bratří vlastní z Kunina Města, páni na Bozkovicích, vyzná- vámy tímto listem obecně přede všemi, ktož jej uzří nebo uslyší čtúce, že s naším dobrým rozmyslem a s našich věrných věrnú radú prodali jsmy a mocí tohoto listu prodávámy dvuor náš v Sudicích, jakož otec náš, nebožčík pan Herart, kúpil jej byl u pana Tasa z Brandýsa, s rolí oranú i neoranú a s lukú s někakú, ješto jsmy ji ukázali oddielně pod horú pod Vajščicí v našich Bozkovských hradských lukách, ku pravému purgkrechtu poctivému muži Hanušovi Šumpoknovi, soukeníkovi našemu z Bozkovic, i jeho ženě paní Anně i jeho dětem i jeho budúcím i potomkóm za devadesát kop grošie dobrých stříbrných Pražského rázu i čísla a což dlužni smy jemu, ješto dal za nás, ten dluh, totiž sedmdesat kop groší, ten také jmá za to snieti, tak aby on Hanuš Šumpok, náš sukeník, i jeho žena paní Anna i jeho děti i budoucí i potomci toho dvoru již psaného užívali a jej drželi, dali, směnili, prodali a s ním učinili podle své vůle, jakž by chtěli, jakožto s svým vlastním purgkrechtem, a na tom jim nemá překážíno býti žádným útiskem ani žádnú věcí od nás, ani od našich erbů, ani od budúcích našich, ani potomkuov; než překáželli by jim kto na tom, mámy o ně státi, jakožto o své lidi purkrechtní i naši potomci, tudíž brániti jich mají. A na to tak úmluva