8 tátů vědělo se již delší dobu, jiné teprve v nejnovější době — zejména též badáním Sedlákovým — uvedeny v obecnou známost; některé pak dosud zůstaly širší veřejnosti neznámými. Než i mimo památky náboženských snah této doby obsahuje knihovna mikulovská vzácné a zajímavé plody české literatury. Jmenuji jen Va- vřince z Březové, br. Mikuláše kazatele a překlady bible. Ovšem rukopisů psaných jazykem českým jest dosti málo (I 44. 46. 53. 69. 119. 173. 174. 175. 176. 213; II 89. 159; částečně též I 48, I 65, I 70 a j.). Provenience našich rukopisů je většinou neznámá; na př. I 44. 46. 48. 65. 70. 84. 106 atd. Několik jich však jest, o kterých víme, že jsou z knihovny Ferdinanda Hoffmanna, zakladatele nynější knihovny mi- kulovské. F. Hoffmann, svobodný pán z Grünbüchlu (psal se von Grün- pichel und Strechav, in Grevenstein und Janowitz) narodil se v Štýrském Hradci 10. říj. 1540 z otce Jana; dostal se záhy k dvoru Rudolfa II. a po- stupoval v různých hodnostech v Štýrsku a Dolních Rakousích, až se stal r. 1580 skutečným tajným radou a předsedou dvorní komory; v této hodnosti zemřel 10. dubna 1607. Bohemika své knihovny nasbíral patrně v Čechách při dvoře Rudolfově. Své knihy dal vázati všecky do zelené kůže („Grünbüchel“) a opatřil je buď svým znakem ve zlatě na vrchní desce nebo lístkem s rytinou a nápisem: Ex Bibliothecha Illustris Ac Ge- nerosi Domini Domini Ferdinandi Hoffman, Liberi Baronis in Grvnpühel et Strecau, Dñi in Grevenstain et Janowitz, Supremi Haereditarii Cvriae Magistri Dvcatus Styriae et Supremi Marsalci Archidveatus Avstriae, Sacratissmae Caesae et Regiae Maiestatis Consiliarii et Camerae avlicae Praefecti etc. — Do Mikulova dostala se knihovna Hoffmannova, čítající dle Dudíka asi 4 tisíce svazků zaznamenaných v rkp. I 211 — darem Marie Alžběty, dcery Volfganga Fridricha Hoffmanna, jejímu poručníkovi, knížeti Ferd. Dietrichsteinovi ze dne 13. června r. 1678; ovšem bez knih pro bludný obsah z ní vyloučených, které se 1679 staly majetkem knihovny jesuitské kolleje v Brně a odtud do universitní knihovny olomucké pře- neseny byly. Z Hoffmannových knih jsou v soupisu Paterově rukopisy I 33. 119. 122. 173. 174. 175. 178. 194; II 152. 153. 159. — Tři ru- kopisy uvádějí se jako majetek kláštera Rokycanského O. S. A. (II. 39. 144. 203), jeden náležel kdysi klášteru omnium sanctorum in Grupkis (II 112), jiný před r. 1533 byl asi v rukou Brikcího Reháčka ze Skvětnice (I 53), a bible I 175 patřila as paní Žofii z Kunštátu a Poděbrad. Ma- jetníkem rkp. II 40 jmenuje se Johannes Horzepnik, rkp. II 121 Gre- gorius de Wodnian (XVI. st.). Sbírka rukopisů v zámku mikulovském uložená ležela dlouho ladem. R. 1809 byly rukopisy odděleny od tisků a v dvou schránách (I s 224 rkp. a II s 245) seřazeny; zároveň pořízen od knížecího tajemníka Alefa jich seznam,1) jenž 1881/2 od archiváře Ant. Bruna byl přepracován. 1) Ukázkou z něho vypsal Patera záznam rkp. I 8: Miracula b. Mariae virginis. Der Inhalt ist aus den finstersten Zeiten des Mönchthums.