87 „A jasnost boží ne přirozená, ale předivná, osvítila je t. se všech stran, netoliko zevnitř na těle, ale také i uvnitř na mysli. — Dí svatý Beda: „Nikdež nenalézáme v Starém Zákoně, že by andělé tak pilně Otcům svatým v světlosti se ukazovali, jako při narození Kristově. k ukázání, že vyšlo v temnostech světlo, těm, kdož jsou pravého srdce, vyšlo slunce spravedlnosti.“ A toť také bylo znamení to, o němž svatý Pavel dí k Rímanům ve 12. kap.: „Noc pominula, ale den se přiblížil.“ „I báli se bázní velikou', pro neobyčejné spatření anděla a pro náhlého světla osvícení. Znamenejmež, že ty věci, kteréž se v ty časy s pastýři dály tělesně, v nás na každý den plní se duchovně. Trojí věc dí se o pastýřích: I., že anděl boží stál vedle nich; 2., že jasnost boží osvítila je; 3., že se báli bázní velikou. Vzhledem k I. dí „Výklad na onu řeč evangelia svatého Ma- touše v 18. kap.: „Andělé jejich vždycky hledí na tvář Otce mého, kterýž v nebesích jest“: „Veliké jest důstojenství duší, takže každá z nich má od počátku narození svého anděla, sobě za stráž daného. A tak důvod jest, že anděla božího máme vedle sebe a to z mnohých příčin: I., aby nás ostříhal; jakož dí David: „Andělům svým přikázal o tobě, aby tě ostříhali na všech cestách tvých. 2., aby ty skutky, kteréž činíme anděl boží spatřil. Jakož dí svatý Pavel v I. epištole ke Korintským ve 4. kap.: „Divadlo učiněni jsme světu i andělům.“ A David dí: „Před obličejem andělů žalmy pěti budu tobě, Pane Bože!“ 3., aby nás nutili utíkati od zlých. Jakož psáno jest v I. knihách Mojžíšových v 19. kap.: „Nutili andělé Lotha, řkouce: Vstaň, vezmi ženu svou, a dvě dcery, které máš, (a pojď ven), abys i ty nezahynul v nešlechetnosti města. A když prodléval, chopili andělé ruku jeho a ruku ženy jeho a ruku dvou dcer jeho a vyvedli je z města. 4., aby nás líné a nestatečné k dobrému napomínali. Jakož psáno jest v 3. knihách Královských v 19. kap.: Řekl anděl k Eliášovi: „Vstaň, pojez (a napij se) nebo velmi dlouhou máš cestu před sebou. A on vstav ze sna, pojedl a napil se“ atd. — A v ,Skutcích apoštolských“ ve 12. kap. čte se: „Anděl udeřiv Petra v bok, vzbudil ho, řka: Vstaň rychle! I spadli jemu řetězové s rukou“ atd. 5., aby naše dobré skutky obětovali Pánu Bohu. Jakož psáno jest v knize Tobiášově ve 12. kap.: Řekl anděl k Tobiášovi: „Když jsi se modlíval s pláčem a mrtvé pochovával jsi, obětoval jsem modlitbu tvou Bohu. 6. a naposled andělé boží jsou vedle nás, aby naše duše v odpo- činutí věčné nosili. Jakž dí evangelium svatého Lukáše v 16. kap.: „I stalo se, že ten žebrák umřel, a nesen jest od andělů do lůna Abrahamova". Vzhledem k 2. dí se o pastýřích, že jasnost boží obklíčila je. Taktéž i nás mnohým způsobem osvěcuje: