130 A tak Nikodém jest z toho kárán, že maje věřiti teď lehčí věci, meškal se ve víře větších věcí. A že viděl Ježíš, že Nikodém s násle- dovníky svými potom má tajemné věci víry přijmouti, protož praví jemu dále o svém nanebevstoupení, jež mělo se státi po jeho vtělení a po obcování mezi lidmi, řka: „A nižádný nevstupuje v nebe, jediné ten, jenž sestoupil s nebe, Syn člověka, jenž jest v nebi'. Jakoby řekl: Ni- žádný nevstupuje v nebe, v radost nebeskou, svou mocí, jediné jest-li Syn člověka, jehož vy nazýváte Messiášem, kterýžto s nebe sestoupil, to jest vtělil se, a božstvím vždy jest v nebi. A tak učí Spasitel Niko- déma, že on, jsa Bohem, vtělil se a zde obcuje, a že mocí svou na nebe vstoupí, jsa Syn člověka. A tak mocí svou nižádný jiný člověk ne- vstoupí v nebe, ale každý, kterýž bude v nebi, ten jakožto úd té hlavy, Krista, jeho mocí bude vtažen. A tu věz, že když Kristus dí, že sestoupil Syn člověka, mnozí kacíři pochopili (to tak), že řekli, že Syn boží v nebi tělo vzal a tak tělesně s nebe sestoupil a prošel život Panny Marie. Ale nemají věřiti lidé, že by se kam hnul Syn boží s nebe, když se vtělil. Neb všudy byl. jakož i nyní jest všudy božstvím; a tak jsa božstvím i milostí v životě Panny Marie, když přivolila a řekla: „Staň mi se podle slova tvého“, ihned Syn boží vtělil se v ni a byl člověkem pravým. A že Kristovo ukřižování jest pomoc k víře i spasení potřebné a v starém zákoně v podobenství položené, protož učí Kristus Pán konečně Nikodéma, jako mistra starého zákona, jenž by měl rozuměti, podobenství ta v zákoně co znamenají. Protož dí: „A jako Mojžíš po- výšil hada na poušti, tak povýšen býti musí Syn člověka. Tu věz, abys rozuměl, že když lid židovský reptal proti Bohu na poušti, tehdy Bůh pustil na ně hady ohnivé, totiž velmi ukrutně štípavé a jedovaté, že je štípali do smrti. „Protož mnozí přišedše k Mojžíšovi řekli: Zhřešili jsme proti Bohu a proti tobě: pros ať ode- jme od nás hady. I prosil Mojžíš Boha za lid. A mluvil k němu Bůh: Učiň hada měděného a pověs jej na znamení: kdož uštknutý bude naň hleděti, ten živ bude. Tehdy učinil Mojžíš hada měděného a polo- žil jej na znamení; na něhož ranění, totiž štípaní od hadů, patříce, byli uzdraveni. Tak psáno v knize „Numeri', jež jest čtvrtá kniha Mojžíšova v Starém Zákoně, čti 21. kapitolu. Tu figuru, to jest podobenství. uvedl Ježíš Nikodémovi, že jako Mojžíš povýšil hada na holi, aby ho mohli viděti zeštípaní od hadů a tak byli uzdraveni a nezemřeli, taktéž povýšen musil býti na kříži Syn člověka, aby zeští- paní od hada pekelného hříchem na duši nezemřeli na věky. Protož dí Kristus: „Aby každý, kdož věří v něho živou věrou. nezahynul“ na věky, ale aby měl život věčný, to jest nasycení bez nedostatku v radosti věčné. A tak jako oni zeštípaní od hadů, věříce, že jim Bůh dal hada k uzdravení od smrti tělesné, a hledíce naň, byli uzdraveni od smrti i od bolesti, tak i my, věříce, že Syn člověka, Ježíš. dán jest nám od Boha a povýšen na kříži, abychom k němu věrou a nadějí a láskou hleděli, budeme věčné smrti zbaveni. A jakož had mě-