128 narozen z vody a z Ducha svatého, nemůže vejíti v království boží.“ Jakoby řekl: „Nemínímť o narození z břicha tělesného a ze semene mužského, ale o narození duchovním, jímž se kdo rodí vodou, jež mi z boku poteče, a milostí Ducha svatého. Z toho máš, že musí každý, jenž spasen bude, vodou a krví, jež z boku Kristova tekla, a Duchem svatým pokřtěn býti, to jest očištěn od hříchu. A tu věz, že trojí jest křest, totiž vody, krve a Ducha. Křest vody jest, jímž kdo ve vodě se křtí, jakož obecně se křtí. Křest krve jest křest, jímž kdo, nejsá vodou křtěn, prolitím krve pro Krista bývá od hříchů očištěn. Křest Ducha jest křest, když kdo věře právě v Boha i v Ježíše Krista, žádá křtěn býti, i bývá Duchem svatým od hříchů očištěn. A tímto křtem z Ducha a z vody, jenž z boku Kristova tekla. každý, jenž má spasen býti, musí pokřtěn býti. Ale bez vodného křtu, jakož obecně se křtí, může spasen býti člověk. Jakož mnozí jsou spa- seni i v Starém Zákoně i v Novém křtem krve, že pro Krista zbití jsou spaseni, jako mládenci svatí a mnozí jiní, kteříž, uvěřivše apošto- lům aneb jiným svatým, ihned bez vodného křtu šli dobrovolně na smrt. Protož když Spasitel dí: „Jediné, narodí-li se kdo z vody a z Ducha svatého', to míní o křtu vody, jež mu z boku tekla, a o Duchu svatém, jenž svou mocí duše od hříchů čistí. Dále znamenej, kterak tě milostivý mistr učí rozdílu mezi rozením tělesným a duchovním, řka: Což se narodilo', aneb což narozeno jest ,z těla, tělo jest, a což narozeno jest z Ducha, Duch jest.“ — Tou řečí ukazuje, že každý člověk jest dvě věci, to jest duch a tělo. Z toho máš, že každý člověk, když nejprvé živ jest, tehdy ihned má dvoje rození: jedno se strany těla, jež dříve bylo, než duši v sobě mělo. Druhé se strany Ducha, jejž v brzce Bůh tělu dal. A tak ještě v břiše jsa každý člověk narodil se se strany těla i se strany ducha, ač se ještě ven na svět z břicha nenarodil. A tak anděl řekl Josefovi o narození Ježíšově v životě: „Josefe, synu Davidův, neboj se vzíti Marie, manželky své, neb což v ní naro- zeno jest, z Ducha svatého jest,“ totiž narozené dítě v ní mocí Ducha svatého narozeno jest. Pak druhé narození člověka duchovní jest, jímž bývá vlastní syn boží nadpřirozeně, mocí boží. A o tom teď mluví náš milý mistr, a chtě hrubého Nikodéma v poznání toho rození uvésti, dí: Nediv se, že jsem řekl tobě: „Musíte se naroditi po druhé. Duch, kdež chce dýchá a hlas jeho slyšíš, ale nevíš, odkud by přišel, aneb kam by šel. Tak jest každý, kdož narozen z Ducha. Tu vedle výkladu svatého Jana Zlatoústého dává Kristus příklad tělesný, veda Nikodéma, že ač vítr cítí, přece neví, kde se počíná, aniž kde se končí, a věje, kam chce. Taktéž jest o člověku, jenž duchovně se rodí křtem, že cítí křest vodný, obmytí těla, ale Ducha svatého, jenž počíná obmývati, a milost boží (nezná), neb blahoslavenství konečné, to jest skryto. A vedle toho výkladu takto rozuměj: „Duch', totiž vítr,