z 278 stránek
Titul
Ia
Obsah
I
Předmluva
II
Česká kázání sváteční
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
175
176
Výklad Písně Šalamounovy
177
178
179
180
181
182
183
184
185
186
187
188
189
190
191
192
193
194
195
196
197
198
199
200
201
202
203
204
205
206
207
208
209
210
211
212
213
214
215
216
217
218
219
220
221
222
223
224
225
226
227
228
229
230
231
232
233
234
235
236
237
238
239
240
241
242
243
244
245
246
247
248
249
250
251
252
253
254
255
256
257
258
259
260
261
262
263
264
265
266
267
268
Seznam
269
270
271
272
Ukazatel jmen
273
274
275
- s. 87: … uvnitř na mysli. — Dí svatý Beda: „Nikdež nenalézáme v Starém Zákoně, že by andělé tak pilně Otcům svatým v světlosti se…
- s. 89: … městě Davidově“. Kristus řecky slove pomazaný, neb od starodávna v Starém Zákoně byli pomazáváni toliko králové a biskupové. A Kristus jest král…
- s. 90: … vyrozumění sluší znamenati, že ty věci, kteréž se dály v Starém Zákoně, byly podobenství Nového, jakož dí Apoštol v I. epi- štole…
- s. 90: … I. epi- štole ke Korintským v 10. kap. Ale v Starém Zákoně nalézáme dva spasitele židovské, ale nedokonalé, kteří byli podobenství Krista…
- s. 104: … někteří jako jeho zvláštní byli to jsou Židé a mistři Starého Zákona, kteříž by měli býti jako hory osvícené božským světlem, aby…
- s. 128: … spasen býti člověk. Jakož mnozí jsou spa- seni i v Starém Zákoně i v Novém křtem krve, že pro Krista zbití jsou…
- s. 130: … psáno v knize „Numeri', jež jest čtvrtá kniha Mojžíšova v Starém Zákoně, čti 21. kapitolu. Tu figuru, to jest podobenství. uvedl Ježíš…
Název:
Mistra Jana Husi sebrané spisy, sv. IV. Spisy české. Díl I.
Autor:
Svoboda, Milan; Flajšhans, Václav
Rok vydání:
1904
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
278
Obsah:
- Ia: Titul
- I: Obsah
- II: Předmluva
- 1: Česká kázání sváteční
- 177: Výklad Písně Šalamounovy
- 269: Seznam
- 273: Ukazatel jmen
Strana 128
128
narozen z vody a z Ducha svatého, nemůže vejíti v království boží.“
Jakoby řekl: „Nemínímť o narození z břicha tělesného a ze semene
mužského, ale o narození duchovním, jímž se kdo rodí vodou, jež
mi z boku poteče, a milostí Ducha svatého. Z toho máš, že musí
každý, jenž spasen bude, vodou a krví, jež z boku Kristova tekla, a
Duchem svatým pokřtěn býti, to jest očištěn od hříchu.
A tu věz, že trojí jest křest, totiž vody, krve a Ducha.
Křest vody jest, jímž kdo ve vodě se křtí, jakož obecně se křtí.
Křest krve jest křest, jímž kdo, nejsá vodou křtěn, prolitím krve
pro Krista bývá od hříchů očištěn.
Křest Ducha jest křest, když kdo věře právě v Boha i v Ježíše
Krista, žádá křtěn býti, i bývá Duchem svatým od hříchů očištěn.
A tímto křtem z Ducha a z vody, jenž z boku Kristova tekla.
každý, jenž má spasen býti, musí pokřtěn býti. Ale bez vodného křtu,
jakož obecně se křtí, může spasen býti člověk. Jakož mnozí jsou spa-
seni i v Starém Zákoně i v Novém křtem krve, že pro Krista zbití
jsou spaseni, jako mládenci svatí a mnozí jiní, kteříž, uvěřivše apošto-
lům aneb jiným svatým, ihned bez vodného křtu šli dobrovolně na
smrt.
Protož když Spasitel dí: „Jediné, narodí-li se kdo z vody a
z Ducha svatého', to míní o křtu vody, jež mu z boku tekla, a o Duchu
svatém, jenž svou mocí duše od hříchů čistí.
Dále znamenej, kterak tě milostivý mistr učí rozdílu mezi rozením
tělesným a duchovním, řka: Což se narodilo', aneb což narozeno jest
,z těla, tělo jest, a což narozeno jest z Ducha, Duch jest.“ — Tou řečí
ukazuje, že každý člověk jest dvě věci, to jest duch a tělo. Z toho máš,
že každý člověk, když nejprvé živ jest, tehdy ihned má dvoje rození:
jedno se strany těla, jež dříve bylo, než duši v sobě mělo. Druhé se
strany Ducha, jejž v brzce Bůh tělu dal.
A tak ještě v břiše jsa každý člověk narodil se se strany těla i se
strany ducha, ač se ještě ven na svět z břicha nenarodil.
A tak anděl řekl Josefovi o narození Ježíšově v životě: „Josefe,
synu Davidův, neboj se vzíti Marie, manželky své, neb což v ní naro-
zeno jest, z Ducha svatého jest,“ totiž narozené dítě v ní mocí Ducha
svatého narozeno jest.
Pak druhé narození člověka duchovní jest, jímž bývá vlastní syn
boží nadpřirozeně, mocí boží. A o tom teď mluví náš milý mistr, a chtě
hrubého Nikodéma v poznání toho rození uvésti, dí: Nediv se, že
jsem řekl tobě: „Musíte se naroditi po druhé. Duch, kdež chce dýchá
a hlas jeho slyšíš, ale nevíš, odkud by přišel, aneb kam by šel. Tak
jest každý, kdož narozen z Ducha.
Tu vedle výkladu svatého Jana Zlatoústého dává Kristus příklad
tělesný, veda Nikodéma, že ač vítr cítí, přece neví, kde se počíná, aniž
kde se končí, a věje, kam chce. Taktéž jest o člověku, jenž duchovně
se rodí křtem, že cítí křest vodný, obmytí těla, ale Ducha svatého, jenž
počíná obmývati, a milost boží (nezná), neb blahoslavenství konečné,
to jest skryto. A vedle toho výkladu takto rozuměj: „Duch', totiž vítr,