104 země, a přišli v své království, do té země žádoucí, jež teče mlékem a strdí. Mléko jest jeho přečisté člověčenství, v němž blahoslavení a pout- níci tohoto světa podle těla radovati se budou, vidouce člověka v těle Pána Jezu Krista. A strď znamená jeho blahoslavené božství, v němž svatí vedle duše se radují, vidouce ho přejasně svými rozumy v jeho divné kráse, i milují ho velmi šťastně a přidrží se ho velmi sladce, že již od něho nemohou odtrženi býti, jako zde bývají odtrženi pro hrubost svého těla; jestliže za chvíli v něm postojí, brzo budou od toho vytrženi, věcmi marnými tohoto světa. A dále dí: „Na světě byl, a svět ho nepoznal. Tuto jest otázka, kterak ho svět nepoznal. Vždyť moře bylo mu poddáno i větrové, když jim přikázal, aby se utišili, ihned ho byli poslušni. Tedy když ho poslouchali, znali ho. Kterak tedy tuto dí: „svět ho nepoznal.“? Tu rozuměj, že světem míní lidi tělesné, porušené hříchem, kteříž nemají poznání božího. A dále dí evangelium: Mezi své vlastní přišel, a svoji ho ne- přijali.“ Tu ukazuje evangelium, že někteří jako jeho zvláštní byli to jsou Židé a mistři Starého Zákona, kteříž by měli býti jako hory osvícené božským světlem, aby jiné osvěcovali, avšak ti Pána Krista nepřijali, potupivše ho, ukřižovali. Tak i nynější duchovní mistři i jiní, kteříž berou veliké dary božské. avšak Krista nepřijímají v jeho životě chudém, pracovném a potupném, ale potupují ho po druhé, znovu ho křižujíce, seč jsou, protivíce se mu skutky zlými; kteří by měli jeho zvláštní býti a domácí, to jsou nejtužší nepřátelé jeho. A dále dí evangelium: „kdož ho přijali. t. živou a osvícenou věrou, nadějí a láskou, dal jim moc syny božími býti.“ Aj, kterak jest veliký užitek věřiti živě a usilovně v Pána Jezu Krista, že z toho pochází veliká moc, t. syny božími býti. A toť jest moc nade všechnu moc tohoto světa, nežli kdyby někdo v světě v nejvyšší byl moci a obsáhl všecky trůny i úřady i veliké byl chvály a povýšený v světě, nemá-li této moci, aby mohl synem božím býti, zač jeho moc stojí? Než jestiť hubeným bídníkem a zavrženým od Pána Boha. Ale který člověk, buďto babička nebo nejsprostnější člověk, kterýž jest zavržený od světa, má tu moc, že jest synem božím vyvoleným nebo dcerkou, jestiť veliké chvály a povýšení před Pánem Bohem. Ó, divná moci, ó, kde tak veliká ta moc, že bídný člověk, po- tupený, bude syn nejvyššího krále. Ježto by bylo to divné, kdyby král některý mocný zvolil sobě pastuchu za syna, jak by se tomu divili, a ten pastuška byl by za to velmi vděčen, oč pak velmi více mnoho máte za to vděčni býti a diviti se tomu, že král tohoto světa a blesk andělský, jsa chvála všech svatých, povýšen nade všecko, což stvořil, tak se ráčil k lidem skloniti svou láskou, že je za své syny chce vzíti, velice chce je obohatiti, více než některý král tělesný mohl by své syny obohatiti; t. ten král tělesný, kdyby měl mnoho synů, nemohl by jim mnoho dědictví dáti, rmoutil by se, ale kdyby mu zemřeli, a