2. Rukopis K je v Nár. a univ. knih. pražské', sign. XVII B 6. Náležel kdysi jesuitské koleji v Jindřichově Hradci. Barlaam a Josafat je na listech 174a—233b. Incipit: Tuto se počíná řeč o jednom královici, jménem Jozafat. Explicit: Skonala se řeč velmi utěšená, jenž slove Barlám, léta božieho MCCCC'LXX° v ponděli před s. Jakubem i Fili- pem per me Laurencium de Tyn Horss. in Nova Domo. Hec ille. Byl tedy do- psán rukopis legendy 30. dubna r. 1470 v Jindřichově Hradci; písař se jmenoval Vavřinec a pocházel z Horšovského Týna. Psán je Barlaam a Josafat ve dvou sloupcích na straně. Písmo je černé, dobře čitelné. Na první straně (174a) je iniciálka T na 5 řádcích v modré barvě a velká iniciála N, zaujímající šířku celého sloupce na prostoře asi 13 řádek; je provedena v barvách červené a zelené v modrém rámci. Od obou těchto iniciálek se táhnou barevné ozdoby jednak nad celou stranu, jednak po levé straně, pod ní a částečně i po pravé straně druhého sloupce. Ostatní iniciálky (vždy na začátku kapitol) zaujímají obyčejně 3 (někdy i 4) řádky; jsou prosté, jen rumělkou provedené. Červeně je přizdobena i většina vel- kých liter rukopisu. Incipit, nadpisy kapitol a explicit jsou psány červeně. Písmem se hlásí rukopis do 2. pol. stol. XV., shodně s vročením. Omyly písařské jsou opravovány přeškrtnutím. Zkratky jsou obvyklé. Pravopis ukazuje do stol. XV., je směs primitivního a spřežkového; jen tu a tam najdeme diakritická znaménka (na př. fuženije 184b3 = súženie, žernowu 217a1). Délka samohlásek nebývá označena čárkami, nýbrž spřež- kami, a i to jen zřídkakdy (na př. milaa 177a3 = milá, raadczi 212b' = rádci, tee 184b3 = té, fſeel 213a3 = šél; často bývá ij = i, ije =ie, na př. mufij 224a), nenijet 224a1 =nenie t). Jazyk rukopisu — zřejmě opisu — se hlásí do 2. pol. stol. XV. Písař často nahrazuje starší formy mladšími, na př. nedbal 178b1 (B 17b netbal), ihned 190b1 (B 63a inhed), totíž 199a1 (B 94a točíš); učiním 224a1 (B 198b učini), rozumiem 177a* (B 13a rozuměji), úfám 198a1 (B 90a úfaji) atd. Toto modernisování proniká ovšem i do slovníku: lútový je nahrazeno slovem bludný(!), špíleti slovem klamati atp. Někde však — viz při popisu rukopisu B — zachoval písař některé formy starší než rukopis B. 3. Rukopis O chová se v knihovně kláštera na Strahově; má sign. D. B. II. 3. Je formátu foliového a má celkem (i s rejstříkem) 336 papírových listů. Vazba je původní, kožená (kůže tmavohnědá, s tlačenými ozdobami), jen hřbet je z bílé kůže, jež patrně nahradila zvetšelý hřbet původní. Ruko- pis býval uzavírán dvěma sponami, které jsou dnes odtrženy; místo nich se zavazuje silným koženým poutkem. Obsahuje na 11. 1—296a3 staročeský prozaický překlad Životů sv. Otců; z jejich explicitu na sloupci 296a' se do- vídáme, že překlad byl dohotoven na den sv. Klimenta r. 1508 (sr. E. Sme- tánku, O staročeských Životech sv. Otců, VKČSN, tř. hist., 1904, str. 96). » U Truhláře, Katalog českých rukopisů pod č. 50 (str. 21). Tam i popis kodexu a jeho obsah. Začátek Barlaama klade Truhlář omylem na 1. 173, ale ten je celý prázdný. 163