v. Hofmannsthal ve své hře „Jedermann". Literatura: The So- monynge of Everyman. Vydání textu: K. H. de Raaf, Groningen 1897; Moses, New York 1903; Grieg, Louvain 1910; faksimilované vyd. v Tudor's Fascimile Texts (ed. by J. S. Farmer) 1912; with other Inter- ludes including eight Miracle Plays, with introduction by E. Rhys. London, Everyman, Dent Co. — Wood, F. A.: Elckerlije — Everyman. The question of Priority. MODERN PHILOLOGY. 8. Chicago 1910. — Hecht, H.: Geschichte der englischen Literatur im Mittelalter 1927 str. 175. — Creizenach, W.: Geschichte des neueren Dramas 1911 až 1913. — Chambres, E. K.: The Mediaeval Stage 1903. — Mackenzie, W. R. : The English Moralities from the Point of View of Allegory. Boston and London 1914. — Bolte, J.: Drei Schauspiele vom sterbenden Menschen 1927. — Müller, G.: Deutsche Dichtung von der Renaissance bis zum Ausgang des Barock 1927 str. 172. (Str. 65.) Parabola o králi, který vládl jen jeden rok, je rovněž nepřímo indická a přešla do některých sbírek exempel (Arnaldus z Lutychu, Jacques de Vitry, „El Conde Lucanor“, „Speculum laicorum“, Fèrrer „Sermones“, Sánchez de Vercial a j.). Literatura: Jan Manuel: El Libro de los Enxiemplos del Conde Lucanor et de Patrion. Text und An- merkungen aus dem Nachlasse von H. Knust hrsg. von A. Birch-Hirsch- feld 1900. — Klapper, J.: Exempla aus Handschriften des Mittelalters 1911 str. 72. (Str. 73.) Parabola o králi a chudém, ale štastném páru manželském je v českém překladu změněna. V původním znění se vypravuje: Kdesi vládl mocný a dobrý král, ale sloužil modlám. Jeho ministr byl křesťan a toužil přivésti krále k pravé víře, ale bál se, aby ho nerozhněval. Proto vyčkával vhodné příležitosti, která se brzo naskytla. Když se spolu procházeli jednou městem, zahlédli vycházeti ze skuliny podzemního bytu světlo. I spatřili tam muže nuzně oděného; vedle něho stála jeho žena, která mu nalévala víno do poháru, a zpívajíc a tančíc ho obveselovala. Král se podivil, jak mohou býti ti dva lidé, žijící v takové nouzi a bídě, odění jen hadry, tak veselí. Toho používá rádce králův k tomu, aby králi ukázal, že i my zde na světě jsme podobni těm oběma ubožákům atd., a přivedl ho k víře křesťanské. V českém zpracování — a to v obou versích! — není o ženě zmínky. Praví se tu jen, že král se svým rádcem spatřil na projížďce chudého člověka, „an se snad podpil a velmi vesel byl“. Král se diví, jak může být člověk ten v své chudobě tak vesel atd. Sr. LF 1946 str. 95. (Str. 75.) Episoda o bohatém mladíku a chudé panně křestance a parabola o lani (str. 81) již neměly takového širokého ohlasu. První je nepřímo indického původu a čte se v díle Sáncheze de Vercial. (Str. 133.) V episodě o velké moci lásky k ženě a o pokušení Josafatově se hledala obdoba k legendě, která líčí, jak Márah pokouší Buddhu a posílá mu své dcery. Uváděla se také scéna z harému prince Siddhártha před jeho odchodem do pouště. K tomu lze připomenout, že odpor k ženě je stálá složka podání o světcích a není třeba sestrojit zde souvislost s indickou 195