Právo zemské a práva jiná. 49 práva. Ondřej se o něm vyslovuje jako o právu „dávno nalezeném od Přě- mysla oráče a od těch pánóv, kteříž jsú té chvíle byli“17) neb o právu „v svém ustavení“18). Když abstrahujeme od téměř naivního pojetí datování,19) přece zůstává jasný názor Ondřejův, že právo zemské vzniká jedině z vůle a moci určitého subjektu, jímž jsou podle vysvětlení Ondřejova páni. Jak bylo již uvedeno, připomíná Ondřej, že exempce z práva zemského pocházejí od pánů a také právem dvorským je král od pánů nadán. Uvá- níme-li, že Ondřej z Dubé v době houževnatých sporů vždy byl čítán za věr- ného zastance směru královského, nabývají jeho slova významu tím většího, neboť, jak poukázal již Kalousek,20) je tu vyslovena zcela nepokrytě zásada, že veškerá moc královská pochází od stavů. Nelze totiž striktně vykládati názoru Ondřejova, který se zmiňuje jen o pánech, ve prospěch tohoto stavu, protože rozdíly mezi pány a rytíři nebyly tehdy ještě tak vyhraněny. Pánům přísluší tvořiti právo,21) čehož nejlepším důkazem ex post je pozdější nález s počátku století XV., který nám dochoval Ondřej.22) Jeho doslovného znění neznáme, nelišil se však bezpochyby od znění článku Ondřejova, protože máme zachován regest relační listiny k deskám zemským v inventáři korunního archivu českého z r. 1466,23) takže lze tomuto ustanovení přikládati platnost zákonnou. Tento předpis stanoví právo svobodu pánů, aby právní pravidla platná rozšiřovali i zúžovali, tedy, jak vydávali normy nové, tak staré zase derogovali. Proto byl vydán již r. 1383 nález obecný, aby „žádných pamětí nepřijímali v dsky“24) a témuž účelu sloužil i předpis,25) že nemají míti psaných práv, kterýžto souvisí se zásadou ústnosti, jak ukázal Randa.26) Pánům přísluší nejen právo vydávati právní pravidla, nýbrž protože zasedají i na soudě zemském, patří jim i vynášeti na něm rozsudky. Těmito rozsudky tvoří nové právo při řešení konkrétních případů. Avšak čím dále, tím častěji právě na pře- chodu stol. XIV. a XV. vydávány jsou od pánů nálezy obecné jako ab- straktní normy pro budoucí konkrétní případy. Nepřísluší však veškerým pánům ani účastenství při aktech zákono- dárných, ani při činnosti soudní. Obě dvě otázky nejsou řešeny v této době 17) Čl. 10. 18) Čl. 12. 19) Čl. 10.: „ještě od pohanstvie“ atd. Bylo by snad možno poukázati, že podobně podle pozdějšího svědectví t. zv. Knížek nálezů (AČ. XIX., str. 533), se vyslovil již r. 1348 zemský soud: „Práva země české k věčnosti jsú stanovena“, a není tudíž vyloučeno, že také v této dikci použil Ondřej nějaké předlohy, nám nyní nedochované. 20) Státní právo, 2. vyd. (1892) str. 273. 21) Čl. 12.: „na jich súdu a nálezu dosti jmieti“. 22) Čl. 134. 23) Rkp. knihovny Národního musea v Praze V C 2, fol. 15b. 24) Emler, Pozůstatky desk I., str. 479. Ondřejův čl. 80. 25) Čl. 134. 26) Přehled vzniku desk (1870), str. 9, 10. Co o tomto článku napsal Emler v Poj. Uč. spol. VI., 1, str. 19, pozn. 33, zakládá se částečně na nedorozumění. Prof. Fr. Čáda: Práva zemská česká. 4