1543 2.—4. května. 181 pečeti své dali bez škody na svědomí podle mne přivěsiti k tomuto listu, jenž jest dán léta ot narození syna Božího MVCXXXIII° v středu po sv. Marcellu [22. ledna 1533]. Juxta: (l. G 9/L. MVCXLVII ve čtvrtek před sv. Jiřím [21. dubna 1547] Burjan starší Běšín z Běšin p., že podle té výminky, kteréž jest sobě Mandalena z Velikého Lipna dskami pozuostavila, aby mohla IIII kop gr. témuž Burjanovi odkázati, vzal a přijal touž summu těch IIII“ kop gr. č., jemu touž Mandalenou daných, od Václava Často- lora z Dlouhévsi. Z kterýchžto IIII kop gr. č. nadepsaný Burjan jeho Častolora kvi- tuje a propouští úplně a docela. A protož výminka vymazána]. Po straně poznamenáno touž rukou Non terminatum quia non lectum. 1) 12. listopadu 1528 (obnoveno 26. dubna 1543), viz DZV 84, l. C 13—C 13'. K tomu se vztahuje obeslání, které učinili Jan a Václav bratři Častolarové z Dlouhévsi viz DZM 76, l. C 15. 413 Volf Ryzmberský z Janovic, syn někdy Jana Ryzmberského z Janovic, p., že Evě Švihovské z Sudomíře a Adamovi Řepickému z Sudomieře, poručníkóm svým,“ z poručenstvie děkuje a slíbil jest týž Volf sám za sě i za své dědice, že nadepsaných Evy a Adama, poručníkuov svých, dědicuov a budúcích ani dědin jich nařiekati ani napomínati nemá a moci nebude, což se toho poručenství dotýče, nižádným právem ani skutkem časy budúcí a věčné, neb jsú jemu dědinami a statkem jeho jako praví poručníci' věrně a právě učinili. a) následuje otcovským, což přetrženo. — b) oprav. touž rukou z pův. pravé otce poruční. II. G 10/V PÁTEK PO SV. ZIGMUNDU [4. května]. 414 Jindřich a Bernart bratří Oděradští z Hrušova p., jakož předešle před shoře- ním desk dekami sou se byli rozdělili tak, že jeden každý za díl svůj otcovský, bratrský a dě- dický vzal a přijal dědiny jisté tak, jakž díl jednoho každého toho času“ přijatý v sobě plněji svědčil, i jakž prve slíbili tak i nyní slibují,l že jeden druhého, dědicuov ani dědin jeho nemá a moci nebude naříkati ani napomínati z kderého dílu otcovského, bratrského, dědického dalšího nižádným právem ani skutkem časy budúcí a věčně, neb sú oni nadepsaní bratří dědinami a statkem svým, toho času na díl jednoho každého přijatým, od sebe i dě- dicuov jich úplně a docela odděleni. a) následuje přijatý podle smlouvy, což přetrženo. 1) Jindřich Voděradský z Hrušova na Dobřeni, hejtman kraje kouřimského, obeslal Bernarta Hrušovského na Mlé- kovicích, aby si dskami stvrdili své díly, viz DZM 76, l. C 20. 415 Václav z Horky dědinník p., že dědictví své, louku se dnem ležící pod strání řečenou Lapšovská, i se vší/ s panstvím, to vše, což jest tu sám měl a držel, tak/ v týchž/ žádného/ prodal Vavřincovi z Košetic dědinníku a j. d. za třidceti kop gr. pr. č. zaplacených postúpil.1 Zpraviti má právem zemským třetinú vajš. K kderémužto ve dcky kladení Jaroslav Il. G 10' z Šelnberka a s Kosti, najvyžší komorník královstvie Českého, aby jako dědinníku ve dcky kladeno bylo, dal své povolení.2 1) Viz též záznam v I. knize svobodnické, l. B 4, že Vavřinec z Košetic, poddanej pánův Trčkův, drží dvůr ve vsi Košeticích, puol míle od Hořepníka. Též DZV 250, l. B 15'. Srov. č. 497 tohoto kvaternu. — 2) Ze 16. března 1543 v DZSt. 42, l. B 18'. 416 Mikuláš starší Vančura z Řehnic svým i Václava, Zigmunda a Jindřicha bratří svých vlastních nedílných jménem p., že dědictví někdy své a bratří svých, Samšinu tvrz, dvuor popl. s popl., ves celú tudíž a dvory km. s pl., Dolejší Samšinu ves celú a dvory