1543 húze v Starém městě Pražském kniehami na tisíc kop gr. č.,2 pustila a jej přemazati hned bez meškání dala tak, aby ten zápis žádné více moci neměl a Jana bratra mého aby jím žádným vymyšleným obyčejem upomínati nemohla ani jeho dědicuov. A když tak udělá, tehdy toho všeho sboží teplicského s Janem bratrem mým milým mají spolu užívati na takový zpuosob, aby Kateřina manželka má milá to všecko sboží teplicské se vší k němu náležitostí sama spra- vovala, duochody i všelijaké případnosti k sobě přijímala a z těch duochoduov aby Janovi bratru mému každého roku hned po mé smrti a prve nic padesáte kop gr. č. i jeho dědicuom vydávala do jeho domu, a to tak dlouho až do její živnosti však na ten zpuosob, aby ona Kateřina nic neprodávala ani zastavovala ani jakkoli odbývala od toho sboží svrchupsaného všeho anebo jakéhokoli dielu od něho aneb co aneb jak na tom sboží žádným vymyšleným obyčejem aby nic nezavadila ani nikterakž neodcizovala. A pak-li by co z toho a jakžkoli a komužkoli učinila, aby to žádné moci nemělo; a při tom dále také, jestliže by toho zápisu ona Kateřina v Starém městě Pražském na tisíc kop gr. č. věnního propustiti a od něho pustiti nechtěla, tehdy on Jan bratr muoj aby jí ten tisíc kop gr. dal a v sboží svrchupsané sám se dědičně ve všecko uvázal. A ona Kateřina aby více žádného nápadu ani spravedlivosti k témuž panství neměla, než aby ho všelijak prázdna byla, a on Jan bratr muoj ani jeho dědicové jí ničímž více dále povinni nebudou, dada jí ten tisíc kop gr. věna, tím zápisem zapsaného, než sami toho aby v držení dědicsky byli, jakž sem já to sám držel. Než jestliže by ona Kateřina manželka má od toho zápisu, na rathúze v Starém městě Pražském na tisíc kop gr. věna jí učiněného, pustila a v spravování panstvie teplicského vešla na ten zpuosob, jakž se svrchu píše, tehdy to všecko právo a díl její na Teplici, když by jí pán Buoh smrti uchovati neráčil, aby na �.G1 Jana bratra mého a j. d. hned po její smrti připadlo bez překážky každého člověka s plným pan- stvím a tak on Jan a j. d. aby to držeti a užívati, prodati, zastaviti, zapsati, změniti mohl a učiniti z nich jako z svých vlastních dědických; však ona Kateřina před smrtí svú za zdra- vého života, bude-li chtíti komu co odkázati anebo dáti po smrti své, že to bude moci dobře a svobodně učiniti až do dvú set kop gr. č. a vajše nic, a on Jan bratr muoj i j. d. budú to povinni vyplniti každému tomu, komuž by poručila, pod pokutou s komorníkem pražským v nadepsané sboží uvázání. A pak-li by žádnému nic neporučila, tehdy aby to při Janovi bra- tru mém a j. d. zuostalo.3 Item chci také tomu, aby Kateřina manželka má milá, přijde-li v držení a v spravování toho sboží tak, jakž se svrchu píše, aby Janovi, synu sestry mé v Plzni, příjmím Rejinkovi, ujci mému, též po mé smrti a prve nic dala z toho sboží teplicského puol třetího sta kop gr. č. však rozdílně, hned po mé smrti počnúc, a prve nic aby jemu vydávala každého roku po padesáti kopách gr. č. a toho aby jinak nečinila ani měnila pod pokutou s komorníkem pražským v nadepsané sboží uvázání až do vyplnění těch II1/2° kop gr. č. Item, co se pak sirotkuov dotýče nebožtíka pana Jana z Hyršova, strýce mého dětí a sirot- kuov pozuostalých, Anny a Kateřiny, kteréž jest mi dal dítky malé vocovským dáním a k vocov- skému opatrování, veliké ke mně jsa duověrnosti, ty já po své smrti zase poroučím a dávám Kateřině, manželce své milé a bábě týchž dětí, týž také vocovským dáním a k vocovskému pilnému opatrování, čehož jí věřím nad jiné lidi, že jich jakožto bába a krev jejich příbuzná jich nikterakž a v ničemž neopustí, než ke cti a k chvále Boha všemohúcího že je předkem vésti a k dobrému napomínati bude a podle světa ode všeho zlého, nepoctivého a marného že je vésti a toho jim že brániti bude. Než což se jejich spravedlivosti dotýče na hotových penězích, což jest mi Jan, strýc nebožtík muoj milý a těch sirotkuov otec, k věrné ruce svěřil, jmeno- vitě puol vosma sta kop gr. č., ty po mé smrti Kateřina manželka má milá a prve nic aby hned 16. dubna. 155 20*