1542 15.—18. července. 9 zemřelí, tehdy ona Veroníka od tohoto zápisu prázdna a svobodna býti má.“ Však s takovú výminkou, že ona Veronyka sobě tu moc pozuostavuje, že bude moci buď za zdravého života neb na smrtedlné posteli odkázati a dáti osobě neb osobám kterýmkoli do sumy II kop gr. č., však kdyby to zřídila a upevnila listem pod pečetí svú a jiných dvú nebo tří dobrých lidí pečetmi na svě- domí, že svrchupsaní zápisníci mají a povinni budou to vyplniti a dáti, a to pod pokutou s komorníkem pražským uvázání v statek po ní pozuostalý i s náklady. Též také i tu moc sobě pozuostavuje, že bude moci toto pořízení a poslední vuoli svú zase zrušiti a sobě zase z desk propustiti bez zvláštního přiznání nadepsaných zápisníkuov i překážky všelikderakých lidí, když by se jí koli vidělo a zdálo. Stalo se toto přiznání v domu Mandalény Dloužkové, měštky Nového města Pražského, před Janem Hodějovským z Hodějova, místosudím krá- lovstvie Českého, a Hynkem Krabicí z Vejtmile, místopísařem téhož královstvie Českého. Actum f. VIa post Margarethe anno ut supra [14. července 1542 ].1 Juxta: II. A"/L. etc. XLIIII v středu den sv. Jiří [23. dubna 1544] Veronyka z Oujezdce, manželka Lévy Zruckého z Chřenovic, odvolala jest a tímto zápisem od- volává i propouští tento zápis a pořízení i dání své, tak že více moci žádné míti nemá, než má býti mrtvé, a protož zápis vymazán. V. v. ú. Zápis jest přetržen; důvod toho se poznává z juxty. a) Formule: A umřel-li by a Pak-li by doplněny podle zápisu v Karlštejnském kvaternu č. 1, l. H 16. V OUTERÝ PO ROZESLÁNÍ APOŠTOLUOV BOŽÍCH [18. července J. 21 Jan Opít z Maličína p., že na dědictví svém, na Stebuzevsi na tvrzi, na dvoru popl. s popl., na vsi celé tudíž a na dvořích km. s pl., s dědinami, lukami, lesy, potoky, rybníky, ſl. A 10/kurmi, robotami, s podacím kostelním tudíž i se vší přísluší, na tom na všem, což tu má,“ paní Elišce z Nežetic, manželce své, tři sta kop gr. pr. č. věnoval2ukázal/ postúpil. S ta- kovúto výminkou, že on Jan jí tu milost činí, aby ona z toho statku nadepsaného do smrti své aneb stavu svého vdaním změnění aneb i také do vuole své hajbána nebyla; než, jakž by stav svůj změnila anebo s synem, s dětmi jeho Jana se zbýti nemohla, tehdy, přijmouc summu svú věnní a k tomu polovici všech svrchkuov a nábytkuov tudíž na tvrzi i ve dvoře, má a povinna bude synu jeho Jana, totiž Jiříkovi, pak-li by ten smrtí z světa zšel, ale dcerám jeho a jich dědicuom a budúcím statku toho postúpiti a zápis věnní zase z desk propustiti bez odpornosti. Po straně poznamenáno Non solutum, což však přetrženo. Nad tím jiným inkoustem touž rukou poznamenáno Měl prve. 1) Jan Opít z Maličína koupil (obnova trhového vkladu 28. prosince 1541) Stebuzeves tvrz pustú, dvuor popl. s popl. pustý, ves celú a dvory km. s pl. atd. od panny Anny z Maličína, dcery n. Petra Opíta či Peřiny z Maličína, za 200 kop č., viz DZV 1, l. B 24'. Král povolil 24. května 1537, aby na prodané vsi bylo ujištěno 150 kop č. pro sirotka Petrova, viz DZSt. 42, l. A 5' (relace obnovena 30. prosince 1541). — 2) Rukojmí za toto věno, Albrecht z Gutštejna na Kolíně, nejv. minemistr, a Petr Zahrádka z Černé, pohánějí Jana Opíta z Maličína 16. srpna 1540, aby je z rukojemství vyvadil; viz registra komorního soudu č. 651, l. H 11—11' v archivu Národního musea. 22 Lidmila z Ronšperka p., že dědictví někdy Kateřiny z Kolovrat, mateře její, Polom tvrz, dvuor popl. s popl., ves celú tudíž a dvory km. s pl., s dědinami, lukami, lesy, potoky, rybníky, kurmi, vajci, robotami, husmi, ospy, s mlýnem řečeným Havlů, mlýn pod Skokem“ táž někdy Kateřina sama měla a držela a prve i se vší/ s panstvím, to vše, což jest tu nl. A 10.) před shořením desk léta MV XXIX v pátek den sv. Jiří [23. dubna 1529] nížepsané Markétě ve dcky zemské kladla, tak/ v týchž/ žádného/ zase jakožto dědička po též někdy Kateřině Zemské desky. 2