272 14. června. 1543 jakž níže psáno stojí, že dědictvie své, v Klenici dva dvory km. s pl., na kterýchž sedí Jan a Kateřina vdova, s dědinami, lukami i se vší/ s panstvím, to vše, což jest tu sám měl, žád- ného práva ani panstvie/ prodal Adamovi Sadovskému z Sloupna a j. d. za sto kop gr. a za vosmnácte kop gr. vše pr. č. zaplacených/ postúpil. Zpraviti má právem zemským třetinú výš. [DZV2, .F 3O/VEI ČTVRTEK PŘED SV. VÍTEM [14. června]. 656 My Ludvík, z boží milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král, markra- bie Moravský, Lucemburský a Slezské kníže a Lužický markrabie etc., oznamujem tímto listem všem, že sme prošeni od urozeného Vojtěcha z Pernštejna a na Pardubicích, věrného našeho milého, vo list mocný, na kterýž by všecek a všelijaký statek svuoj, kterýžkoli má anebo míti bude, poručiti anebo jej zřediti mohl. K takové prosbě a žádosti jeho nakloněni súce, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách svolili sme k tomu a tímto listem svolujem, vůli naši jistou a moc plnú témuž Vojtěchovi dávajíce, aby on všecek statek svuoj movitý i nemovitý, dědičný, manský anebo zápisný, kterýž má anebo míti bude, odkázati, dáti anebo poručiti mohl a moc měl buď společně anebo rozdílně, za zdra- vého života anebo na smrtedlné posteli, komuž se jemu kolivěk a kdykolivěk zdáti a líbiti bude, kromě ll. F 30 duchovních osob, a k tomu aby mohl a moc měl poručníky zdělati statku svého i dětí svých, kteříž se jemu koli užiteční zdáti a viděti budou, však to zřídíc listem pod svou pečetí a tří nebo čtyř pánuov anebo dobrých urozených lidí pečetmi na svědomí, a to bez naší, budúcích našich králuov českých i jiných všech lidí všelijaké překážky. Kteréž dání, poručení a zřízení, též poručníkuov zdělání statku svrchupsaného tolikéž má moci a pevnosti míti, jako by dekami zemskými zapsáno a utvrzeno bylo, bez umenšení, přikazujíce větším i menším úředníkuom desk zemských královstvie Českého nynějším i budoucím, věrným našim milým, abyšte, kdyžkoli od svrchupsaného Vojtěcha požádáni budete anebo od poručníkuov jeho, kšaft ten a zřízení, kteréž by vo statku svém na tento náš mocný list udělal, ve dsky jej zemské vložiti a vepsati rozkázali i s listem tímto, vůli v tom naši a rozkázání jisté znajíce a toho ji- náče nečiníce bez zmatku a všelijaké odpornosti. Tomu na svědomí pečeť naši královskú k listu tomuto přivěsiti sme rozkázali. Dán v Prešpurce v neděli den sv. Antoni[na], 1.b. MV XXIIII° [17. ledna 1524], království našich, uherského a českého vosmého. Il. G2Ve jméno svaté a nerozdílné Trojice amen. Já Vojtěch z Pernštejna a na Pardubi- cích vyznávám tímto listem obecně přede všemi, ktož jej uzří anebo čtoucí slyšeti budou, že, jakož urozený pán, pan Vilém z Pernštejna a na Helfnštejně, pan otec muoj milý dobré paměti, rozdíl o statek mezi mnou a panem Janem z Pernštejna, panem bratrem mým milým, i poručenství o statku svém učiniti a zříditi jest ráčil,2 vedle kteréhož rozdílu a poručenství v panování a v držení statku svého sem všel a v tom následuje pana otce svého a znamenaje běh i neustavičnost světa tohoto, že všecko, což na něm živo jest, k místu a k konci svému přijíti a umříti musí a toho cíle žádný chybiti nemůž, toho žádostiv sa o statku svém, kterýž z daru milosti pána Boha všemohúcího nyní mám anebo ještě míti budu, s pomocí jeho svaté milosti zříditi a způsobiti chci, chtíc tomu rád, aby zmatkuov žádných o mém statku pozů- stalém, ač by mne pán Buoh všemohúcí s tohoto světa povolati a vzíti ráčil, nebylo, jakož nic jistšího před sebú nemáme nežli smrt a nejistšího nežli hodinu smrti, kdež já svrchupsaný Vojtěch z Pernštejna, souc při celém zdraví těla i rozumu a maje list mocný od najjasnějšího