1543 20. února. 81 211 [Jiřík Nevlas z Kněžic p. zase p. k věnu, kteréž prve před shořením desk dskami zapsal, jak níže psáno stojí, že na dědictvie svém, v“ Břevništi na dědinách a lukách a na čtyrech rybníciech tudiež, na tom na všem, což tu má a což tu koli v Břevništi náleží a přísluší, kop tak, jakž prve měla, tak i nyní paní Anežce z Blíži I.Deva, manželce své. XXVma gr. pr. č. věnoval ukázal/ postúpil.) Juxta: II. D 5L. etc. LXI v pondělí po Božím těle [9. června 1561] Jan Janovský z Janovic, syn a dědic někdy Jiříka Janovského z Janovic, majíce sobě právo a spravedl- nost na summu věn[njí od Anežky z Blíživa dekami zemskými postoupené, propustil jest zápis tento věnní Janovi Nevlasovi z Kněnic, synu a dědici někdy Jiříka Nevlasa zapisujícího, neb summa věnní v tomto zápisu jmenovaná jest jemu Janovi Janovskému od něho Jana Nevlasa úplně a docela zaplacena. Protož zápis tento věnní též i dědiny v něm zapsané z desk vymazány. V. v. ú. Zápis jest přetržen; důvod toho se poznává z juxty. a) následuje Mileticích, což přetrženo. 212 Jan z Sovince, syn někdy Alše z Sovince a z Doubravice, maje leta spravedlivá p., že Arnoštovi Krajíři z Krajku na místě někdy Kundráta Krajíře z Krajku, otce jeho, jakožto poručníku svému otcovskému z poručenství děkujel a slíbil jest týž Jan sám za sě i za své dědice, že nadepsaného Arnošta Krajíře a někdy Kundráta otce jeho,“ dědin ani dědicuo jeho nařiekati ani napomínati z ničehéhož nemá a moci nebude, což se toho poručenství dotýče, neb jsú oni nadepsaní někdy Kundrát z Krajku a on Arnošt z Krajku po témž Kundrátovi otci svém dědinami, sbožím a statkem jeho jako praví poručníci věrně a právě učinili. a) a někdy až jeho připsáno po straně touž rukou tmavším inkoustem. 1) Viz rozkaz soudu zemského z 20. února 1543, aby smlúva aneb svolení, kteréž se mezi Arnoštem Krajířem s jedné a Janem z Sovince, mateří jeho s strany druhé, ve dsky zemské vepsáno bylo a, když se to vykoná, tehdy tajž Jan z Sovince někdy Kundrátovi z Krajku jakožto poručníku své děkování aby udělal, viz DZSt. 42, l. B 9. 213 Burjan Čejka z Volbramovic p., že od Jana Čejky odtudž z Volbramovic bratra svého za díl svuoj otcovský, bratrský a dědický vzal a přijall jistou summu peněz, jakž cedule jeho dílčí zpečetěná, leta etc. XXV v pondělí po sv. Jiljí [4. září 1525] přijatá,“ co jest on Burjan od téhož Jana za díl svuoj vzal, v sobě drží a zavírá, a slíbil .D6jest nadepsaný Burjan sám za sebe i za dědice své, že nadepsaného Jana, dědicuov ani dědin jeho nemá a moci nebude naříkati ani napomínati z kterého dílu otcovského, bratrského a dědického dalšího nižádným právem ani skutkem časy budoucí a věčné, neb jest on nadepsaný Burjan již dotčenú summú peněz, tak od něhož Jana podle cedule jeho dílčí přijatú, od něho i dědicuov jeho úplně a docela oddělen. a) leta etc. až přijatá připsáno po straně jinou rukou, touž, která psala č. 212. 1) Jan Čejka z Olbramovic obeslal 11. května 1542 bratry své Burjana a Petra, aby sobě díly dekami stvrdili, kteréž mezi sebou listy učiněný mají, tak, jakž jedna každá strana těch díluov list svuoj zvláštní má, viz DZM 76, l. B 18 a DZM 132, l. A 14°. 214 My Ludvík, z buoží milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský, etc. král a markra- bie Moravský, Lucemburské a Slezské kníže a Lužický markrabie, oznamujem tímto listem všem, že sme prošeni jménem slovutné Anny z Hořešovic a v Mělnicích, pozůstalé vdově po slovutném Petrovi Merklínském z Merklína na Božné,“ nám milé, vo list mocný, na kterýž by všecek a všelijaký statek svuoj, kterýžkoli má aneb míti bude, poručiti aneb jej zřediti mohla. K takové prosbě a žádosti její nakloněni súce, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách svolili sme k tomu a tiemto svolujeme, vůli naši Zemské desky. 11