290 9.—11. července. 1543 nami, lukami a s těmito sirotky: Janem a Annou, dětmi někdy Štěpána odtudž z Vracovic, i s jich spravedlnostmi i se vší/ s panstvím, li.L4 to vše, což jest tu sám měl a držel a což se tu jmenuje, tak/ v týchž/ žádného/ prodal Janovi Čejkovi z Olbramovic na Sou- ticích a j. d. za třidceti pět kop gr. pr. č. zaplacených/ postúpil. Zpraviti má právem zemským třetinú vajš.) Juxta: Il.L3TMVCXLV v pondělí před sv. Řehořem [9. března 1545] Jan Čejka z Volbramovic, v tomto trhu jmenovaný, propustil jest trh tento a dědiny v něm zapsané zase z desk úplně a docela, a protož tento trh jest vymazán. V. v. ú. Zápis jest přetržen; důvod toho se poznává z juxty. 1) Srov. zápis v I. knize svobodnické, l. F 7. 694 Jan a Volkýř bratří vlastní Volbramové z Štěkře p., že dědinami a statkem jich, kderýž sú spolu až posavad v nedílu měli, takovýto mezi sebú rozdíl učinili tak, že jeden každý za díl svůj otcovský, bratrský a dědický vzal a přijal dědiny jisté tak, jakž cedule dílčí jednoho každého, co jest se komu na díl dostalo, téhož léta a dne ve deky zemské vložené, v sobě plněji svědčí a zavírají. A slíbili sú sami za sebe i dědice své, že jeden druhého, dědicuov ani dědin jeho nemá a moci nebude naříkati ani napomínati z kderého dílu otcovského, bratrského, dědického dalšího nižádným právem ani skutkem časy budúcí a věčně, neb sú oni nadepsaní bratři již dotčenými dědinami od sebe i dědicuov svých úplně a docela odděleni. 1) Cedule dílčí z 1. května 1538 viz v DZV 43, l. G 18—G 22'. V STŘEDU PŘED SV. PANNU MARGETŮ [II. července]. 695 My Ferdinand, z boží milosti Římský král, po všecky časy rozmnožitel říše a Uher- ský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král, infant v Hyspanii, arcikníže Rakouské, mar- krabie Moravský, Lucemburské a Slezské kníže a Lužicský markrabie etc., oznamujem tímto II. Lélistem všem, že jsme prošeni od urozeného Mikuláše purkhrabie z Donína na Grabštajně, věrného našeho milého, abychom jemu list náš mocný dáti ráčili, na kterýž by všecek a všelijaký statek svuoj, kterýžkoli má a jmíti bude, poručiti a jej zřediti mohl. K je- hožto prozbě nakloněni jsúce, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách svolili jsme k tomu a tímto listem svolujem, vuoli naši jistú a moc plnú témuž Mi- kulášovi dávajíce a toho dopouštějíce, aby on všecken a všelijaký statek svuoj, movitý i nemoho- vitý, dědičný, manský neb zápisný, kterýž má neb ještě jmíti bude, odkázati aneb poručiti mohl a moc jměl za zdravého života neb na smrtedlné posteli, komuž se jemu kolivěk a kdy- kolivěk zdáti a líbiti bude, kromě duchovních osob. A také aby mohl a moc jměl zdělati po- ručníky statku svého a dětí svých, kteříž se jemu užiteční zdáti a viděti budou, a to bez naší, budúcích našich králuov českých i jiných všech lidí všelijaké překážky, však to zřídíc listem pod svú pečetí a tří nebo čtyř pánuov aneb dobrých urozených lidí pečetmi na svědomí. Kte- réžto zřízení, dání, odkázání, též i poručníkuov zdělání statku svrchupsaného Mikuláše tak, jakž se svrchu píše, tolikéž má moci a pevnosti jmíti, jako by to dskami zemskými zapsáno a utvrzeno bylo, bez umenšení. Protož přikazujem větším i menším úředníkuom desk zemských královstvie Českýho nynějším i budúcím, věrným našim milým, abyšte, kdyžkolivěk od nade- psaného Mikuláše požádáni budete aneb od poručníkuov jeho, kšaft ten a zřízení, kteréž by o statku svém na tento náš mocný list udělal, ve dsky jej zemské i s listem tímto vložiti a ve-