210 11.—12. května 1543 485 I.H'Jindřich Šmuhař z Rochova p., že dědictví někdy Bohuslava odtudž z Ro- chova, bratra svého, polovici tvrze Truženic, polovici dvoru popl. s popl., polovici vsi tudíž a dvoruov km. s pl., s polovicí dědin, luk, luhuov, potoku, rybníkuov, kur, vajec, robot i se vší/ s panstvím, toho všeho, což jest tu nadepsaný někdy Bohuslav na polovici své sám měl a držel a prve před shořením desk někdy Jakubovi Šmuhařovi ve dcky zemské kladl, tak/ v týchž/ žádného/ zase jakožto nápadník statku po témž Bohuslavovi bra- tru svým ve dcky zemské vložil a prodal Janovi a Jiříkovi bratřím z Rochova jakožto synuom nadepsaného někdy Jakuba a j. d. za osm set kop gr. pr. č. prve zaplacených postúpil. Zpraviti má jakž někdy nadepsaný bratr jeho tak i on právem zemským třetinú vajš. V SOBOTU PO SV. STANISLAVU [12. května]. 486 My Ferdinand, z boží milosti Římský král, po všecky časy rozmnožitel říše a Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král, infant v Hyspanii, arcikníže Rakouské, markrabie Moravský, Lucemburské a Slezské kníže a Lužicský markrabie etc., oznamujem tímto listem všem, že jsme od opatrných purgmistra a konšeluov i vší obce města Čáslavě, věrných našich milých, poníženě prošeni, abychom jim milostivé povolení naše dáti ráčili, aby platu svobod- ného pozemského až do dvou set kop gr. č. k témuž městu ſl.H 10 přikúpiti mohli. K jichžto pokorné prozsbě a znajíc, že též město na díle opuštěno jest, nakloněni jsúce z dobrým roz- myslem, naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách milostivé povolení naše, jakožto král Český, dáváme a toho jim dopouštíme, když by kolivěc z to býti mohli, aby k již psané- mu městu Čáslavě za dvě stě kop gr. č. platu pozemského a svobodného přikoupili, a to bez překážky všelijakých. Protož přikazujem všem poddaným našim ze všech stavuov královstvie Českého nynějším i budúcím věrným našim milým, abyšte častopsané Čáslavské nynější i budúcí při této milosti naší jměli, drželi a neporušitedlně zachovali a tomu, když- koli se od nich požádání stane, chceme tomu, aby jim to ve dsky zemské od úředníkuov vyz- ších i menších vloženo a vepsáno bylo bez zmatku a otpornosti. Tomu na svědomí pečet naši královskú k listu tomuto přivěsiti jsme rozkázali. Dán na hradě Pražském v pátek po sv. Pavla na víru obrácení léta Páně MVCXL [30. ledna 1540] a království našich, římského desátého a jiných čtrnádctého. K kterémužto ve dsky kladení JMť král. ut supra ráčila dáti své po- volení.1 Relátor Jan starší z Lobkovic, najvyzší sudí královstvie Českého, z pánuov.a2 G. Žabka manu propria. Ferdinandus. a) K kterémužto až z pánuov vepsáno do textu jinou rukou bledším inkoustem. 1) DSt. 42, l. B 19 (vloženo 21. května 1543; vklad má chybné datum 1542). — 2) Totéž povolení je zapsáno v re- gistrech majestátů krále Ferdinanda č. 284, l. 34 v archivu ministerstva vnitra. 487 My kněz Václav z Volfemberku děkan, kněz Šimon Fagel, vilatyk, školastyk i všecka kapitola kostela Pražského známo činíme tímto naším listem za sebe i za své budoucí přede všemi, kdež čten nebo čtúci slyšán bude, že rozjímajíce urozeného a statečného rytíře, pana Jana Bechyni z Lažan a na Píčině, najvyzšího písaře královstvie Českého, k nám přátelskú náchylnost a vuoli a, v čem by nám mohl a kostelu našemu dobře činiti, že činí, jak pak i o předcích jeho páních Bechyních jistá vědomost jest, jak jsou pro obranu sv. víry křesťanské i životy své ll.H 10 skládali a znamenitá panství a statky stratili, a týchž pánuov Bechyňuov rod až posavad v poslušenství svaté římské stolice že stojí a z pořádku církve svaté neodstupuje, té nepochybné naděje jsouce, že týž najvyšší pan písař království Českého,