1543 16.—19. dubna. 173 Šternberka, viz DZVI, l. L 22 a DZV 41, l. J 25—J 26. O zprávu zboží velhartického vznikl mezi Adamem Lvem z Rož- mitála a Adamem ze Šternberka spor, poněvadž Adam Lev přiznal jen 1000 kop č. závady, viz rk. č. 650, l. A 9 a rk. č. 860, l. D. 11—E 6, F 19—G 2, G 7—G 12 v archivu Národního musea a DZV 41, l. L 28', DZV 43, l. B 15—B 20' a DZM 171, l. A 10'—A 11. Dále nález ve sporu Adama ze Šternberka s Mikulášem Rendlem o Velhartice z r. 1544 v DZV 5, l. H I'.— “3) 6. července 1540 zapsal Adam Lev z Rožmitála 2400 kop č. na Velharticích bratřím Václavovi, Vojtěchovi, Krištofovi, Bohušovi a Frantovi z Valdštejna, DZV 83, l. D 25—D 25'; tamže i uvázání bratří z Valdětejna ve Velhartice. — R. 1542 obeslali tito Adama Lva, aby jim tento zápis obnovil do 4 neděl, DZM 76, l. B 17.—63) 15. května 1536 zapsal Adam Lev z Rožmitála dluh 1000 kop č. i s úroky na Velharticích Mikuláši Býchorskému z Raškovic, DZV 83, 1. D 24—D 24°. Tamže uvázání Býchorského ve Velhartice atd. — R. 1542 obesílá Mikuláš Býchorský z Raškovic Adama Lva z Rožmitála, aby mu tento zápis obnovil do 4 neděl, DZM 76, l. B 16'. 16. srpna 1549 postoupil Mikuláš Býchorský své právo k Velharticům Jindřichovi Planskému, Anně ze Solhauzu a Mikuláši Rendlovi z Ušavy, DZV 85, l. H 8°. — 70) Adam Lev z Rožmitála zapsal 17. prosince 1539 Jindřichovi Planskému ze Žeberka 500 kop č. dluhu na tvrzi Čachrově, Malonicích atd., DZV 83, l. F 4.—F 5. Tamže i uvázání Jindřicha Planského v Čachrov r. 1544 atd. — Adam Lev z Rož- mitála přiznal se 24. září 1541 k tomuto dluhu, DZM 171, l. A 8—A 8. — 71) Adam Lev z Rožmitála zapsal 17. pro- since 1539 někdy Jiříkovi Planskému ze Žeberka 500 kop č. dluhu na Mokrosucích, DZV 83, l. C 15.—C 16. Tamže i uvá- zání Jindřicha Planského z r. 1544. — R. 1542 obeslal Jindřich Planský na místě strýce svého Albrechta Adama Lva z Rožmitála, aby mu zápis na 500 kop č. obnovil a Zbynice ves a rybníčky a v Mokrosucích dvůr popl. a ves do DZ do 4 neděl vložil, DZM 76, l. B 9.—72) Viz pozn. 1), 27) a 33). Srov. i DZV 41, l. H 18—H 18: 9. června 1542 rozhodl soud zemský ve sporu Anny z Říčan, manželky někdy Jana z Gutštejna, s Adamem Lvem o obnovení zápisu; Adam Lev se vymlouval, že nemůže klásti statků, kterých postoupil již rukojmím, a položil rejistra všech svých spravedlností. — 73) Zde i při dalších úmluvách viz zejména pozn. 38) až “), jakož i předcházející text. — 74) Viz pozn.27) a 38) a výše str. 159. — 75) Zde i při dalších úmluvách viz výše str. 161 a zejména pozn. 33) až 44). — 76) Viz pozn. 6) a str. 156—157. — 77) Viz výše str. 157—158.—78) Viz pozn. 10) a str. 157—158. — 79) Viz pozn. 11) a výše str. 158. — 80) Viz výše str. 157.—31) Viz výše str. 155—156.— 82) Viz výše str. 155—156. — 83) Viz výše str. 155—156.— 84) Viz výše str. 155—156. II. G2/VE ČTVRTEK PŘED SV. JIŘÍM [19. dubna]. 396 My Ferdinand, z buoží milosti Římský král, po všecky časy rozmnožitel říše, Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král, infant v Hyspanii, arcikníže Rakúzské, markrabie Moravský, Lucemburské a Slezské kníže a Lužický markrabie etc., oznamujem tiemto listem všem, že sme prošeni od slovutného Jana staršího Hodějovského z Hodějova na Cho- tajřině, věrného našeho milého, abychom jemu list náš mocný dáti ráčili, na kterýž by všicek a všelijaký statek svuoj, kterýžkoli má a míti bude, poručiti a jej zřediti mohl. K jehožto prosbě nakloněni súce, s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách svolili sme k tomu a tímto listem svolujem, vůli naši jistú a moc plnú témuž Janovi dávajíce a toho dopouštějíce, aby on všecken a všelijaký statek svuoj movitý i nemovitý, dědičný, manský neb zápisný, kterýž má aneb ještě míti bude, odkázati anebo poručiti mohl a moc měl za zdravého života aneb na smrtedlné posteli, komuž se jemu kolivěk a kdykolivěk zdáti a líbiti bude, kromě duchovních osob, a také aby mohl a moc měl zdělati poručníky statku svého a dětí svých, kteříž se jemu užitečni zdáti a viděti budou, a to bez naší, budúcích našich králuov Českých i všech jiných lidí všelijaké překážky, však to zřídíc listem pod svú pečetí a tří nebo čtyř pánuov aneb dobrých urozených lidí pečetmi na svědomí. Kteréžto zřízení, dání, odkázání též i poručníkuov zdělání .62statku svrchupsaného Jana tak, jakž se svrchu píše, tolikéž má moci a pevnosti míti jako by to dekami zemskými zapsáno a utvrzeno bylo bez umenšení. Protož přikazujem větším i menším úředníkuom desk zemských království Čes- kého nynějším i budúcím, věrným našim milým, abyšte, kdyžkolivěk od nadepsaného Jana požádáni budete anebo od poručníkuov jeho, kšaft ten a zřízení, kteréž by o statku svém na tento náš mocný list udělal, ve dcky jej zemské i s listem tímto vložiti a vepsati rozkázali, jináče toho nečiníce bez zmatku a všelijaké otpornosti. Tomu na svědomí pečet naši královskú