292 11. července. 1543 vého jejího zřízení se zachovali a všemu tomu dosti všem dcerám mým a sestrám svým vdaným i nevdaným činili, jak to pořízení paní Lidmily, manželky mé milé, v sobě zavírá a ukazuje bez všelijakého přerušení. Však proto pro uvarování budúcích nesnází mezi syny mými a dcerami, aby po smrti mé nepovstaly, což sem koli k sobě přijal, buď na hotových summách i také na glenotech všelijakých od zlata i od stříbra i také drahého kamení, to všecko v jeden rejistřík sepsati sem dal pod pečetí svú, aby synové moji věděli, co dcerám mým a sestrám svým toho všeho povinnovati vydati budou bez všelijakých odporuov a nesnází to, což sem k sobě věcí náležících paní Lidmily, manželky své milé, přijal. Item jedna každá z výš dotčených dcer mých nevdaných postláním aneboližto šaty ložními slušně opatřena býti má tak tím vším spůsobem, jak sou prvnější dcery mé ode mne i od paní mateře své dobré paměti opatřeny byly, které sem rozevdal, též ubrusy, také ubrusci. Také jim odkazuji všecka plátna tenká, prostřední i také hrubá. Též také odkazuji výš dotčeným dcerám svým nevdaným cínové ná- dobí jako konve, mísy větší i menší, aby o to také spravedlivě se rozdělily, chyba toho nádobí cínového, kteréhož se každý den potřebuje při kuchyni. Item toto zřetedlně oznamuji, že Elšce, Anně též i Saloméně dcerám mým jest již postlání aneboližto šaty ložní odloženy se všemi potřebami i s prostěradly, což k tomu náleží tak, jak jest se po prvnějších dcerách mých, které se vdaly, dávalo, protož v těch ložních šatech aby se jim žádná překážka nedála než, aby ho mohly hned užívati i také je obrátiti, kde a kdy jakž by se jim zdálo a vidělo, však ne prve než po smrti mé, chyba toho, leč by se která za živnosti mé vdala. Item také odkazuji Elšce, vnutce své, dceři paní Veroniky dcery mé milé, aby jí dáno bylo z statku mého od synuov mých sto kop gr. č. po smrti mé pořád v plném roce zběhlém. Item toto také zjevně oznamuji, anobrž i o tom synuom svým poroučím, kdyby mne koli pán Buoh z tohoto světa povolati ráčil, aby dcery mé nevdané při bratřích svých všemi potřebami jakožto šactvem, jídlem a pitím slušně opatrovány a chovány byly. Pak-li by se s bratřími aneboližto s manželkami jejich nemohly se aneb která z nich snášeti aneboližto spolu zbýti a chtěly by aneb která chtěla z tuto l.Lepsaných dcer mých při přátelích svých býti, toho jim bratří zbraňovati ani žádné překážky v tom činiti nemají a, které by se sestry aneb sestra tak od nich bratří odebrala k přáteluom, tehdy jí v roce věno její dáti mají a nad to vejš každý rok na šaty a na jiné potřeby aby jim vydávali jedné každé, kteráž by při bratřích svých nebyla, po desíti kopách gr. č. až do jejích neb které z nich vdaní. Než však proto již dotčené dcery mé bez vuole a raddy bratří svých a jiných přátel vdávati se ani k vdaní zamlúvati nemají a zase bratři a synové moji, když by se které dceři mé a sestře jejich slušné vdaní nahodilo a přáteluom buďto přirozeným aneb dobrým zdálo se, že ji slušné vdaní potkává, v tom jí překážky činiti nemají žádným vymyšleným obyčejem. A pro lepší a dokonalejší vědomost toho všeho, jak sem svrchu napsati dal, ano i k dokona- lému stvrzení já výšepsaný Mikuláš purkhrabie z Donína a na Grabštejně svú vlastní a přirozenú pečet k tomuto listu a kšaftu svému přivěsiti sem dal, požádav, aby podle mne na svědomí také pe- četi své přivěsiti dal urozených pánuov, pánuov pana Kundrata z Krajku a na Mladém Boleslavi, pana Fridricha purkhrabí z Donína a na Benátkách, pana strýce svého milého, též urozených vladyk, pana Jana staršího z Habartic a pana Jindřicha Diblíčka z Přívor, kdež na žádost mú tak sú učinili a pečeti své podle mé k tomuto listu přivěsiti dali, však sobě a dědicuom svým bez škody. Kdež tento list a kšaft muoj dán jest na Grabštejně léta od narození Pána Krista MVCXXXIX, ten úterý po sv. Ondřeji, apoštolu Pána Krista [2. prosince 1539]. Tento list mocný královský a na týž list mocný tento kšaft učiněný ve dcky zemské vložen a vepsán jest podle zřízení zemského.