190 5. května. 1543 zapisujícímu, neb summa její věnní i nad věno jest jí na jiné ujištění listovní od téhož Jero- nýma Manvice, manžela jejího, převedena, a protož zápis tento věnní i nad věno a dědiny v něm zapsané z desk vymazány. V. v. ú. Zápis a I. juxta jsou přetrženy; důvod toho se poznává z druhé juxty. 1) Viz smlouvu poručníků Jeronýma Manvice s tímto o dědictví z 21. února 1543 v DZV 43, l. A 27.—A 28°. — 2) Viz kšaft Jeronýma Manvice z Patokryj ze 16. května 1566 a mocný list Ferdinandův z 2. prosince 1557 v DZV 16, l. O 12—0 14. Viz též DZV 88, l. E 20.—E 21: Jeroným Manvic postoupil v dluhu Petrovi Razickému ze Vchynic 26. května 1568 tvrze Patokryj a jiného statku. 436 Čeněk, Bušek a Jindřich bratří Hubojedští z Sluh p., jakož předešle před shoře- ním desk dskami sou se byli rozdělili tak, že jeden každý za díl svuoj otcovský, bratrský a dědicský vzal a přijal dědiny a summy jisté, i jakž prve ll.G18 slíbili tak i nyní tímto zápisem slibují, že jeden druhého, dědicuov ani dědin jeho nemá a moci nebude nařiekati ani napomínati z kderého dílu otcovského, bratrského, dědického dalšího nižádným právem ani skutkem časy budúcí a věčné, neb sú oni bratři nadepsaní již dotčenými dědinami a summami, toho času na díl jednoho každého přijatými, od sebe i dědicuov svých úplně a docela odděleni. S tako- vúto výmienkou, což se sestr jejich dotýče, ty že oni Čeněk a Jindřich sami vybejvati mají. 1) Srov. DZM 76, l. C 25, kde bratři Hubojedětí ze Sluh obesílají bratra Buška, aby jim kladl díly. 437 My Jindřich a Jan bratří z Údrče a na Nepomyšli jménem svým a všech dědicuov svých a jménem všech držiteluov potomních sboží nepomyšlského známo činíme tímto listem obecně přede všemi, ktož jej uzří anebo před kterýmižto čten anebo čtúcí slyšán bude, že shle- davše a poznavše mnohá povolná přátelstva k sobě od urozených panoší Jana a Oldřicha bratří z Krásného Dvora a na Buškovicích, kteréž nám vdycky v potřebách našich skutečně okazovali, protož s dobrým rozmyslem a s raddou přátel našich na takovú dobrú vuoli a přátelstvo k nám a jich dobrodiní zhlédše, dopustili jsme jim a všem dědicóm jich i budúcím držiteluom toho no- vého rybníku, kteréž jsou udělali znova na Buškovských a Hlubanzských dědinách a lukách, aby oni Jan a Oldřich bratří, jich dědici a budúcí držitelé téhož rybníka nyní i budúcí všecky časy sobě svobodně vodu na týž svuoj svrchupsaný rybník vésti mohli přes naše grunty struhou tou, kterúž (i.6 19 jsme jim v našich gruntích a na našich gruntích znova udělati dopustili, a té strouhy aby k takové potřebě svrchupsané mohli užievati oni svrchupsaní Jan a Voldřich bratři, jich dědicové a všickni budoucí držitelé téhož rybníka a touž struhú aby sobě na týž svrchupsaný rybník vodu vésti mohli po všecky budoucí časy na věčnost tak, jakož meze ukazují, nám i našim lidem bez škody. Stala-li by se jaká škoda tou struhou, tehdy oni Jan a Voldřich tu mají opraviti i dědici jich i potomní držitelé jich sboží toho, ktož by vodu na ten svrchupsaný rybník k své potřebě vedl, a túž, ač by se kdy zanesla anebo zanesla, aby ji mohli opraviti zase sobě k užitku tolikrát, kolikrát by toho potřeba kázala, beze všelijaké přěkazy a otporu nás svrchupsaných Jindřicha a Jana bratří z Údrče i našich všech dědicuov i budúcích držiteluov sboží nepomyšlského. Také dále my svrchupsaní Jindřich a Jan bratří přiřkli jsme a mocí listu tohoto přiřiekáme a slibujem jménem svých dědicuov a budoucích držiteluov nepomyšlského zboží svú dobrú vírú křesťanskú svrchupsaným Janovi a Voldřichovi bratřím z Krásného Dvora a na Buškovicích i všem jich dědicóm“ a budúcím držiteluom téhož svrchupsaného rybníka, když by toho koli na nás anebo na našich dědicích a budúcích po- žádali a nám čtyři neděle pořád zběhlé to napřed dali věděti, že jim túž strúhu a vodovedení svrchupsané máme a povinni jsme a budem vedle svrchupsaného našeho dobrovolného svolení