132 9. března. 1543 Il. F 6] 336 Václav Přehořovský z Kvasejovic, měštěnín města Hradiště hory Tábor, p., že dědictví někdy Jana bratra svého, louku při gruntech Myslovských“ ležící, se dnem a s dědinou, dosahující gruntuov Měšických, a té louky má se užívati až do vody najhořejšího rybníku jeho Václava, i se vší/ s panstvím, to vše, což jest tu nadepsaný někdy Jan sám měl a držel a prve před shořením desk v prvních Václava z Chvojence E XIII někdy Petrovi z Mě- šic ve dcky zemské kladl, tak/ v týchž/ žádného/ zase jakožto nápadník po nadepsaným někdy Janovi ve deky zemské vložil Dorotě dceři nadepsaného někdy Petra jakožto dě- dičce a j. b. ve třidcíti kopách gr. pr. č. prve zaplacených/ postúpil. Zpraviti měl jest nade- psaný Jan bratr jeho a on Václav po něm právem zemským třetinú vajš. a) opraveno touž rukou tmavším inkoustem vedle řádky místo v textu přetrženého Měšovských, opravovaného na Myslovských. 337 Václav Přehořovský z Kvasejovic, měštěnín města Hradiště hory Tábor, p., že dědictví někdy Jana bratra svého, dědinu s lukami, ležícími nad rybníky Čabelskými, ſl. F 6 se dny a těch luk má se užívati až do vody rybníkuov Čabelských i s těmi dědinami nad lukami až do hranic Měšických, i se vší/ s panstvím, kromě stoky a vody vedení přes ty grunty na rybník prostřední Čabelský, kderéž se od starodávna na ty grunty užívalo a užívati má, toho všeho, což jest tu nadepsaný někdy Jan bratr jeho sám měl a držel a prve před shořením desk v prvních Václava z Chvojence E XIII někdy Vávrovi Zemanovi z Měšic ve dcky zemské kladl, tak/ v týchž/ žádného/ zase ve dcky zemské vložil Jirovi Zemanovi z Měšic, synu a dědici nadepsaného někdy Vávry, a j. d. ve čtyrydcíti kopách gr. pr. č. prve zaplacených/ po- stúpil. Zpraviti měl jest nadepsaný Jan bratr jeho a on Václav po něm právem zemským tře- tinú vajš.1 1) Srov. č. 305 v tomto kvaternu. 338 Jan Tupý z Voltyně“ a Barbora mateř jeho p., že dědictví někdy jich v Plechově,“ dvuor km. pustý s puol lánem dědiny pusté s lukami, porostlinami, sadem i se vší/ s panstvím, to vše, což sú tu sami měli a drželi a prve před shořením desk nížepsanému Václavovi �. F "ve ve deky zemské kladli, tak/ v týchž/ žádného/ zase ve dcky zemské vložili a prodali Václavovi Kadochovi z městečka Jistebniceď a j. d. za puol čtrnáctý kopy gr. pr. č. prve zaplacených/ postúpili. Zpraviti měli sú a mají právem zemským třetinú vajš. a) následuje dědinník, což přetrženo.— b) následuje mezera zšíři asi čtyč písmen. — c) následuje puol, což přetrženo. — d) následuje přetržené dědinníku. 339 Jan a Čeněk bratři Dašičtí z Barchova p., že Johance z Tamfeldu, mateři a po- ručnici své, z poručenství děkují a slíbili sú sami za sebe i za své dědice, že nadepsané Johanky, budúcích ani dědin jejích nemají a moci nebudou naříkati ani napomínati z ni- čehéhož, což se toho poručenství dotýče, časy budúcí a věčně, neb jest ona nadepsaná Johan- ka, poručnice a mateř jich, dědinami a statkem jich věrně a právě učinila jako věrná, pravá a spravedlivá poručnice.1 Po straně poznamenáno touž rukou bledším inkoustem Non lectum, což přetrženo. 1) Kladla jim 4. července 1542 jejich dědictví do register communitatis, viz DZV 250, l. B 23. 340 Kněz Placitus, opat Ostrovský a v Skále u sv. Jana,“ svým i všeho konventu na- depsaných klášteruov jménem p., že dědictví někdy týchž . F 7 klášteruov,b Libčice ves celú a dvory km. s pl., s dědinami, lukami, lesy, potoky, kurmi, robotami i se vší/ s panstvím, to vše, což sú tu předkové jeho k týmž klášterů m] sami měli a drželi a někdy kněz Jan, opat